Měl bych ještě jednu doplňující myšlenku k větě "Peklo je jakýmsi existenciálním úhelným kamenem, neboť jen opravdový blázen a zoufalec by chtěl riskovat, že v něm bude trávit svoji věčnost."

Opravdu to nemohu vidět jinak než tak, že v momentě, kdy existuje možnost strávení věčnosti v pekle, nelze mít jinou základní životní motivaci než motivaci negativní, totiž této možnosti se vyhnout, a že tato motivace musí prostoupit absolutně vše. Veškerou motivací života se může stát jen "aby něco nebylo" (totiž věčnost v pekle). Ovšem někdo by mohl říct, že i tuto motivaci můžeme mít v posledku buď kvůli sobě, nebo (čistě) kvůli Bohu. A já vím, že v mém případě to absolutně jen ta první varianta a vůbec ta druhá. A právě zde by někdo mohl říct, že "peklu se vyhne jen ten, kdo se mu chce vyhnout kvůli Bohu, a ne kvůli sobě", popř. lehce obráceně že "raději být zavržen pro větší slávu Boží, než spasen kvůli sobě" nebo že "kdo chce být spasen kvůli sobě a ne kvůli Bohu, bude zavržen". Při představě, že by to měla být pravda, mi začíná na dveře klepat zoufalství ... horor nad horor, tragika nad tragiku ...

Nezlobte se, ale mně to připomíná rozhovor dvou pacientů v depresi:

Nejlepší je se vůbec nenarodit, ale kolika lidem se to povede? Ani jednomu ze sta tisíc!

A k tomu Jan Werich: "Žít, to je obrovské riziko. Vždyť můžete zemřít!"

Nezlobíme se 

Jinak, i já jsem překvapen tím, že tzv. antinatalistické hnutí, o němž jsem ještě předevčírem nevěděl, se nezdá být úplně marginální. Dokonce se dá na webu najít tzv. křesťanský antinatalismus.

http://en.wikipedia.org/wiki/Antinatalism

"Nejlepší je se vůbec nenarodit" - možná byste byl překvapen tím, jak je tato myšlenka stará ...

K samotnému názvu Vašeho cyklu mám ovšem pádnou odpověď:

Bible hned na samém své počátku říká opakovaně, že když Bůh viděl, co stvořil, považoval to za dobré. To je tedy základní morální soud o bytí vesmíru a všeho v něm: je to dobré.

A v tom spočívá vzpoura zlého ducha: on to jako dobré nevidí. Za lepší považuje neexistenci než existenci a proto neustále vnáší lidem myšlenky o bolesti bytí a dobru nebytí. Zlý duch nechce aby vesmír byl. A chce toho dosáhnout tím, že přesvědčí lidstvo, aby se samo různnými cestami zničilo, neboť nebude-li ve vesmíru člověk, který by ho mohl pozorovat a Boží dílo obdivovat a chválit, nebude mít vesmír smysl.

Ta první kapitola Genesis je podle mne převelice důležitá - není to o dějinách vesmíru, ale je to mravní soud o hodnotě jeho existence.

"To je tedy základní morální soud o bytí vesmíru a všeho v něm: je to dobré."

No, jenže právě toto není ani trochu jisté. My, když slyšíme slovo "dobré", máme až instinktivní tendenci přisuzovat pojmu dobré mravní smysl. Jenže filosofie zná také tzv. ontologické dobro, což je prostě "jen" jakási základní pozitivita bytí. Pojem ontologické dobro jistě není bez problémů, někdo jej považuje za nevhodný či nesmyslný, ale filosofická tradice a křesťanští filosofové především s ním běžně pracují. Dobro v ontologickém smyslu nemá mravní rozměr.

Já samozřejmě netvrdím, že stvoření není dobré, naopak, je v něm spousta krásného bytí. Otázka ale zní, je-li lepší než nebytí, pro koho a za jakých okolností.

"A v tom spočívá vzpoura zlého ducha: on to jako dobré nevidí. Za lepší považuje neexistenci než existenci "

Ano, s tím bych asi souhlasil. A nyní je zde jedna velká otázka: proč to tak vidí? A druhá věc je: pokud to takto vidí, není to prostě "jen" jeho omyl? Mohl to vůbec vidět jinak?

Právě o těchto věcech zajímavě píše Dmitry A. Chernikov, viz poslední poznámka v mém textu.

Našel jsem zajímavý článek o podobném tématu: http://antinatalism.wordpress.com/2013/07/19/should-christians-have-children-in-todays-world

Autor je sice protestant a navíc obhajuje za určitých okolností potraty (byť jeho argumentace je zajímavá), ale je vidět, že rozhodně nejsem sám, kdo se zabývá podobným tématem. Za přečtení stojí také komentář jisté rach pod článkem.

To je anglicky? Mně nedostupné...

K problematice pekla a vyhnutí se peklu bych si dovolil trochu jiný pohled, než jaký presentují ultratradicionalisté. Vyjdeme-li z důvěryhodnosti Ježíšova trvzení, že Bůh je náš otec, který nás miluje, pak vysvětlením pekla nemůže být trest za hříchy, ale svobodná vůle člověka. V pekle bude ten, kdo nechce do nebe.

Kdo by nechtěl do nebe, že... napadne jistě každého. Že by these o prázdné pekle byla správná? Myslím, že ne. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím, že spousta lidí nebude do chtít, neboť jim to jako nebe vůbec nebude připadat.

Můžeme si vypomoci trochu dětinskou představou (ale i sám Ježíš mluvil v podobenstvích): jdu do nebe a u dveří najdu místo sv. Petra někoho, kdo mně ublížil a já mu neodpustil. A s ním někoho, komu jsem ublížil já a nedokázal jsem ho požádat o odpuštění. A vedle nich někoho, koho nenávidím z principu (pro někoho to můžou být cikáni, pro jiného komunisti, pro dalšího homosexuálové...). Vstoupím do takového nebe? Bude mně to připadat jako nebe, když tam budou i ONI? Ne, otočím se a uteču. A stav mimo nebe, stav bez přítomnosti Boha, je peklo. A to bude určité plné. A také plné vzteku a nenávisti, které se lidé nedokázali zbavit ani v okamžiku smrti.

Ještě zbývá otázka věčnosti... Ti, kdo zapisovali jednotlivé texty Starého i Nového zákona neuměli a nemohli umět správně fysikálně chápat čas. Proto to, co jim bylo zjeveno o situaci mimo časoprostor opisovali slovem věčnost. Takhle bych si to vykládal - ale samozřejmě se mohu velice mýlit.

S Vámi je těžko diskutovat, protože jste jednak příliš chytrý a ve vyjadřování obratný a precisní nad obvyklou míru, jinak pak to máte promyšleno dopředu. Tak jako nepůjdu závodit v běhu s olympijským běžcem, nemohu se pustit do polemiky s Vámi. A to se týká spousty lidí, proto nemůžete čekat k těmto svým článkům velkou diskusi.

Ale zajímalo by mne, proč jste stáhl článek o potratech, k němuž diskuse byla.

Díky za kompliment, i když zas tolik bych si nefandil :-) Ale žádný článek jsem nestahoval, myslíte tento? http://jakubmoravcik.blog.idnes.cz/c/409280/Problem-zla-a-vystava-Stop-genocide.html

Několik poznámek a upřesnění.

Vyrábět mučedníky z nenarozených dětí nelze, protože 1. neumírají pro víru.

2. nejsou pokřtěni. Problém spočívá v tom, že ti co se dopouštějí potratu se dopouštějí smrtelného hříchu a bez obrácení je nečeká nic jiného než peklo. (Někteří se obrátí a jiní ne.) Argument dobrodiní v podobě mučednické smrti je i pouze tímto následkem zcela negován. Princip, že účel světí prostředky je v rozporu z křesťanstvím.

To co zmiňujete jsou dvě krajní pozice a obě dvě jsou svým způsobem škodlivé. Víra spočívá v důvěře Bohu v jeho milosrdenství. Pokud jste vyznal své hříchy ve zpovědi s upřímnou lítostí a předsevzetím nápravy musíte věřit, že Bůh odpouští.

Ježíš řekl, že všechny hříchy lze odpustit, jen urážku Ducha Svatého odpustit nelze. No a Duch Svatý je dárcem života, jak si pravidelně opakujeme. Opovrhnutí darem je nepochybně urážkou a tak mám vážné pochybnosti, zda ti, kteří potratem odmítají dar života, mají vůbec nějakou šanci obrácením to zhojit.