Problém zla a výstava Stop genocidě
Z formálního hlediska je takový požadavek asi zcela v pořádku. Otázka ale je, jestli je v pořádku z hlediska psychologického, z hlediska věrohodnosti argumentujícího a tudíž z hlediska toho, jakou šanci bude mít argument u osoby, které se předkládá, uspět. A zde si již myslím, že v mnoha případech v pořádku není. Uvedu to opět na konkrétním, osobním příkladu:
V letech 2009-2011 jsem spolupořádal nebo se účastnil několika výstav Stop genocidě, zaměřeným proti potratům. Pravděpodobně jsou tyto výstavy už docela známé, protože se občas na hlavních zpravodajských portálech v minulých letech objevila reportáž o tom, že se tato výstava někde konala. Samozřejmě s jejím negativním hodnocením a odsuzujícími komentáři pod článkem. O tom ale psát nechci. Stejně jako se ale již nechci osobně účastnit těchto výstav, ač proti jejich konání obecně jistě nic nemám. A proč se jich již nechci účastnit?
Protože si myslím, že aby taková výstava byla psychologicky i jinak důvěryhodná a měla tudíž větší kýžený efekt, měli by u ní být přítomni především či pouze lidé, kteří:
- jsou ženy, které v minulosti absolvovaly potrat a litují toho, nebo
- jsou ženatí a mají dítě/děti, přičemž žen by mělo být přítomno více nebo stejně jako/než mužů
Já vyše uvedené parametry nesplňuji a proto u těchto výstav již osobně přítomen být nechci. Jistě, není vůbec jisté, že by se mne někdo, pokud bych u té výstavy znovu byl, zeptal, jestli mám děti, když tady tak suverénně brojím proti potratům. Kdyby se mne ovšem někdo zeptal, jistě bych o své situaci nelhal. A stejně jako u nahoře zmiňované situace z CEVRa bych mohl říci, že to přece není důležité, jestli já osobně mám či nemám děti, protože důležitá je jen ta objektivní pravda o potratech. Ovšem už jen ta představa, že bych to říct měl, je mi proti srsti - jak kvůli mně samotnému, tak kvůli tomu, že bych tím celkovou důvěryhodnost či psychologickou přijatelnost výstavy rozhodně nezvýšil; spíše úplně naopak. Nebo myslíte, že ne? Každopádně, pokud by mne za to někdo z "objektivistů" chtěl kritizovat, nemám pro něj lepší odpověď, než ať tedy jde takovou výstavu spoluorganizovat sám.
Uvědomil jsem si, že podobný argumentační přístup lze stejně psychologicky nedůvěryhodně použít i v klasickém obtížném filosofickém tématu - v otázce teodiceje, tzn. slučitelnosti absolutně dobrého Boha s existencí množství nejzrůdnějších zel. S Tondou Dolákem z Ostravské univerzity jsem relativně nedávno právě o této věci diskutoval a na jeho otázku ohledně zločinu v Osvětimi "pro svobodu nacistických pohlavárů Bůh obětoval 6 milionů lidí?" jsem, již vědom si problému výše popsaného, odpověděl takto:
"Ad oběť pro svobodu nacistických pohlavárů. To je hrozně obtížná otázka, před kterou asi nyní zůstanu mlčky. Měli by na ni odpovídat hlavně ti zastánci svobody a zároveň dobroty Boha, kterým svoboda druhých značně a citelně ublížila (např. jim vyvraždili rodinu)."
Jinak řečeno, podobně, jako by měli proti potratům na výstavách Stop genocidě brojit především (muži a) ženy, mající rodinu, by měli teodiceu dělat především ty silné a obdivuhodné osobnosti, kterým se zcela osobně událo nějaké extrémní zlo typu někdo jim znásilnil či zavraždil dceru atp, ale kteří kvůli tomu dobrotu Boží nepopřeli. To je prakticky jistě velmi obtížně realizovatelné - mám na mysli především to, aby o tom "křesílkoví teodicemani" úplně přestali psát (což by ani nebylo zcela vhodné), ovšem důvěryhodnost a psychologická přijatelnost teodicey z úst hrozným zlem zasaženého nešťastníka by byla jistě větší, než pokud by ji prezentoval filosof z pohodlí svého vyhřátého křesílka ...
A na závěr už jen mimoběžná poznámka, když už jsem u těch potratů. Potraty jsou samozřejmě zlo a neměly by se dít. Ovšem z čeho jsem ještě mnohem nešťastnější než z toho, že se potraty fakticky konají, je skutečnost, že zde vůbec existuje ontologická možnost potratu. Jak to myslím? Inu, neříkám, že by se mi to u lidí dvakrát líbilo, ale - holt živočichové, kteří se množí dělením, žádné "potraty" řešit nemusí ...
Jakub Moravčík
Volební právo ctěné a vážené - jak tomu pomoci?
Již před lety jsem dostal nápad, jak v prospěch tak zásadní věci, jako jsou volby, upravit náležitosti týkající se především volebního práva, a stále se mi zdá dobrý. Tak jsem si jej sepsal a tímto jej zveřejňuji.
Jakub Moravčík
Porušil zastupitel Bělica ústavní práva občanů?
Ještě v tuto chvíli, kdy vydávám tento blog, probíhá zasedání zastupitelstva moravskoslezského kraje. A děly se tam dnes věci.
Jakub Moravčík
Rakušanocie opět sebrala básníka a písničkáře Pavla J. Hejátka
Šikana nejperzekuovanějšího českého (a aktuálně nemocného) básníka a písničkáře Pavla J. Hejátka Rakušanovou policií má ode dneška další neblahé pokračování
Jakub Moravčík
Historicko-apologetické kapely. Měly by smysl?
Moderní populární hudba je dlouhodobě produkována nejen pro zábavu, ale také pro určité "ideové" účely. Početná množina hudebních fanoušků takové zaměření moderní populární hudby odmítá, ale já mezi ně rozhodně nepatřím.
Jakub Moravčík
Pavla J. Hejátka chtějí zavřít na 7-9 let.
Dnes v podstatě jen krátký "oznam" o dalším politickém procesu, kterých nám začalo nebezpečně přibývat.
Jakub Moravčík
Lékařům, co nás opět nutí do náhubků
Nedávno mi na firemní mail přišlo oznámení o termínu periodické „šestileté“ prohlídky u závodního (firemního) lékaře. Banální věc, o které nemá smysl psát blog, kdyby ...
Jakub Moravčík
(Ne)katolíku Fialo, buď chlap a aspoň se víry zřekni veřejně. Nebo se obrať.
Původně jsem malinko uvažoval o tom, že tento text nazvu resp. z něj učiním otevřený dopis Petru Fialovi. Ale nakonec bude lepší jej tak nenazvat, byť je opravdu stínovému premiérovi Ukrajiny věnován.
Jakub Moravčík
Patriot fest: začátek vlastenecké hudební scény? (foto uvnitř)
Tento text měl být venku už minulé pondělí, ale protože prostě nebyl čas jej dát dohromady, tak je venku o týden později. Rozhodně pořád lepší, než nic.
Jakub Moravčík
Leninův dotaz: Co dělat?
V době, v níž vládne všeobecná iracionalita a hysterie, je obtížné psát racionální texty. Přesto se snad najde pár těch, kteří dnešní iracionalitě a hysterii nepodlehli. Pro ty, kteří podlehli, dnešní text určitě není.
Jakub Moravčík
Apologeticko-ďábloadvokační blog 3: pohani, židovství a nastavená tvář
Už jsem si asi ani nemyslel, že tento seriál bude ještě pokračovat (a když už, tak určitě ne „pohanským“ tématem), ale nakonec pokračovat bude a ještě naposled se v něm tématu pohanství přece jen dotknu.
Jakub Moravčík
"Stalking" Milana Kubka? Ano, ale ...
„Nemám radost z toho, že někdo stalkuje MUDr. Kubka a odsuzuji výhrůžky násilím jemu i jeho rodině.“ uvedl nejmenovaný muž, který se nejeví jako covid-vaxer, ve statusu na facebooku. V čem s ním souhlasím a v čem ne?
Jakub Moravčík
Vypukne povstání blogerů na Aktuálně a rozšíří se i na iDnes?
Rychlý a krátký komentář k hypercenzurní aktivitě Aktuálně.cz vůči třem svým blogerům (Jan Tománek, Jana Zwyrtek Hamplová, Jan Hnízdil) a k možné reakci ostatních "aktualistických" blogerů na tento počin.
Jakub Moravčík
Na nákupní frontě klid. Ještě tak měsíc?
Dlouho jsem nic nenapsal (leckomu to jistě nechybělo) a možná zase dlouho nenapíšu. Nebyl čas, a příliš ani potřeba. I když potěšil mail od jedné čtenářky, která mi mou dlouhou pauzu připomněla. Tak ji teď zkusím krátce přerušit.
Jakub Moravčík
Každý, kdo je pro svobodu (i po) projevu, musí být Rebornem i Walterem Kraftem
O některých zlých věcech, jako jsou např. odsouzení jedinců za svobodu slovně-obrazového projevu (slovem či např. náboženskými symboly) se musí psát pořád dokola. Jinak tyto svobody definitivně umřou - naší vinou.
Jakub Moravčík
Dvakrát u pravoslavného Gorazda v Olomouci (z části fotoblog)
V uplynulých pár týdnech jsem dvakrát navštívil pravoslavný kostel sv. Gorazda v Olomouci - poprvé v rámci Noci kostelů a podruhé přímo na nedělní liturgii. Přináším malou reportáž jako - doufám - "předkrm" něčeho většího.
Jakub Moravčík
Kdo má kde na Zemi žít? Uvedení do problému
Po delší době budu konečně psát o něčem jiném, než o covidu a politice, a vrátím se z části i k filosofii, která mému blogu jasně dominovala v prvních pár letech jeho existence. A v souvislostech trochu zabrousím i do křesťanství.
Jakub Moravčík
Když přišli pro pravoslavného kněze, nemlčím, ač nejsem pravoslavný
V té naší ČTR (viz můj před-předminulý blog o případu Benedikta Čermáka) řádně přituhuje den za dnem a vypadá to, že bude třeba se na to nějak prakticky připravit. Co se stalo tentokrát?
Jakub Moravčík
Proč se vlastně ani netěším, až si zase budu moci dát pivo v hospodě
Máme tu prozatimní papírový konec nouzového stavu a již pár dní před ním se na facebooku začaly objevovat příspěvky ve stylu, jestli se už těšíme, až si zase dáme pivko někde venku na zahrádce.
Jakub Moravčík
Šesté zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši respirátor
Dnešní glosa bude zčásti takovou "blbostí" pokoušející se být vtipnou (s doufáním, že nebude hloupá), ale z části i takovým nepřímým "glosujícím apelem" na katolické bratry a sestry, kteří podléhají covidové hysterii.
Jakub Moravčík
Je suis Benedikt Čermák aneb žijeme v ČTR (České tyranské republice)
Když se vláda bojí svého lidu, je to demokracie. Když se lid bojí své vlády, je to tyranie. Který že americký politik to řekl? Rozsudek z předvčerejška u nás tu tyranii každopádně nastoluje. Či již nastolenou upevňuje?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 123
- Celková karma 6,50
- Průměrná čtenost 1030x
Nejčastější témata, o nichž zde (většinou z konzervativního pohledu) píšu, jsou asi tato: politika, společenské dění, filosofie a křesťanství. A občas samozřejmě zabrousím i jinam.
Email: maftik@seznam.cz.
YouTube kanál:
https://www.youtube.com/channel/UCe0J9k3Nb2v_t24rqORQMdw