Podle mého názoru má naše společnost dvě možné cesty. Buď se vydá cestou Sparty, ale to v konečném důsledku povede k jejímu zániku, nebo se vydá cestou akceptace genetických modifikací a ty vady prostě u lidí začne opravovat. Nejhorší je pokrytectví dnešních křesťanů, kteří jsou proti potratům, ale zároveň jsou proti všemu, co je proti „přírodě“, čímž té přírodě (evoluci) zcela zaškrtili krk.

Vašemu názoru na pokrytectví dnešních křesťanů zcela rozumím. Nicméně, už jsem se dokonce i v křesťansky konzervativních kruzích setkal s pozitivním (či nikoliv negativním) postojem ke genetickým modifikacím, pokud mají za cíl uzdravování, záchranu či ono "opravování". Nevím, nakolik to bylo či nebylo ojedinělé. Já osobně bych proti nim v takovém případě rozhodně nic neměl (a jsem křesťan).

Z Tomského článku jsem pochopil, že by se podle něj měla omezit AKTIVNÍ produkce beznadějných případů, tedy omezit finanční podporu umělého oplodnění a porodů starších osamělých žen. O omezení péče o postižené nepíše.

Ve zdravotnictví se vždy musí nastavit laťka, jak nákladnou péči ještě hradit a jakou už ne, abychom se vešli do daného objemu peněz. Může to vypadat amorálně, ale pak budou chybět peníze jinde na neméně důležité věci. Podíl veřejných peněz vložených do zdravotnictví je věcí společenské dohody, princip jejich limitování sám o sobě nemorální není.

Další je fáze přerozdělování. Mluví se o tom, že u terminálních stádií nemoci se často dělají velmi nákladné zákroky s nulovou šancí na zvrat stavu pacienta. Pro pacienta i společnost by zde byla lepší kvalitní paliativní péče; zbylo by více prostředků na zákroky s větší efektivitou.

No, Tomský sice píše o umělém oplodnění, ale dle mne mezi řádky vyjadřuje i to, že by v posledku nic neměl proti "otevírání oken". Kdyby to tak nemyslel, asi by nedostal v komentářích tolik negativních reakcí. Produkcí beznadějných případů pak podle mne myslí právě (sveřepou) záchranu jakéhokoliv počatého plodu - ostatně, snad kromě porpory umělého oplodnění si moc nedokážu představit, jak by taková podpora před tím, než vůbec dojde k početí, měla vypadat.

Ohledně podílu veřejných vložených peněz vidím možný konflikt s konzervativní bioetikou, podle které je - alespoň jak jsem pochopil - jakékoliv záměrné nevykonání nějaké aktivity, která by vedla k záchraně života, záměrným vykonáním aktivity zapříčiňující umrtí (tzn. např. nepodání výživy). Pokud by se podobná kauzální linka "našla" mezi záměrným ne-přidělením dostatečného množství peněz (které by např. znemožnilo aplikaci nákladného lékařského přístroje) a umrtím, byl by to ten stejný případ, jako ta ne-výživa.

Já si hlavně myslím, že z tvrdě konzervativního hlediska je poctivé říct buď "musíme pumpovat do opakovaného zachraňování těch 'beznadějných případů' všechny finance, co máme, i kdyby to mělo zbylou společnost zruinovat, hlavně se totiž nijak nesmíme podílet na vraždě", nebo z druhé strany říct maminkám rovnou "maminky, děti vám po porodu zachráníme, ale pak počítejte s tím, že peníze nebudou a že vám proto mohou děti záhy umřít". A nebo existuje ještě nějaké třetí řešení, které se oběma extrémům vyhne - ale to právě chci, aby je nějaký zastánce toho tvrdě konzervativního postoje předložil. V hodně konkrétní podobě.