Bohužel, celý váš rozboj je postaven na zcela nesmyslném základu - "dobro" a "zlo". Dobro a zlo nikde v přírodě neexistuje. Je to až dodatečná konstrukce našeho mozku. Takže zkoumat, zda je člověk od přírody "dobrý" nebo "zlý" je prostě a jednoduše blbost

Člověk se řídí úplně stejně jako jeho geny - osobním "prospěchem". Základní motivací chování člověka je egoismus - hledání výhod pro sebe a své okolí a vyhýbání se nebo odstraňování toho, co je pro mne a mé okolí nevýhodné nebo dokonce škodlivé. To je výchozí alfa i omega.

A tento základní a nevymazatelný hnací motor je pak usměrňován umělými konstrukcemi lidské společnosti: "morálkou", náboženstvím, politikou, filozofií, kulturou... Až ty tomu teprve dávají své hodnocení, co je "dobré" a co "zlé". A to je vždy relativní. Neexistuje absolutní hodnocení co je "dobré" a co "zlé". Proto také je holý nesmysl použít jako východisko pro hodnocení člověka fyzicky neexistující a tudíž relativní "dobro" a "zlo".

A jsme zpátky na začátku...

Tuhle očekávanou námitku jsem stručně probral (stručně proto, že článek není především o odpovědi na ni) v odstavci začínajícím na "Pokud jde o údajnou relativitu a projektivnost dobra a zla". Četl jste ho?

Mimochodem, pokud se řídíte osobním prospěchem, pak já jsem řízen osobním prospěchem došel k jinému závěru než vy, řízen osobním prospěchem. Jak to vysvětlíte?

Je taky zajímavé, že absolutní hodnocení toho, co je dobré a zlé, podle vás neexistuje, ale absolutní hodnocení možnosti absolutního zhodnocení (dobrého a zlého) už ano. Trošku náběh na rozpor, co s tím uděláte?

Nevím co myslíte frází: "absolutní hodnocení možnosti absolutního zhodnocení". Uveďte příklad.

Vy tvrdíte:

"Neexistuje absolutní hodnocení co je "dobré" a co "zlé"."

Tzn nějak hodnotíte možnost toho, jak hodnotit to, co je dobré a co zlé - hodnotíte tuto možnost jako neexistující. A myslíte to předpokládám univerzálně, jinak byste to takto ani neformulovat. Tzn. hodnotíte "absolutně".

Uveďte příklad univerzálního, tedy absolutního, "dobra" nebo "zla" pro všechny. Prosím, uveďte aspoň jeden příklad.

Týrání pro zábavu?

"Týrání, které druzí vnímají jako zábavu" - tedy to těm druhým přináší radost, slastný prožitek... takže zcela určitě oni to nebudou považovat za "zlo".

Býčí zápasy jsou zcela jistě týráním pro zábavu, ale většina Španělů si to nemyslí. To že si to můžete myslet vy a s vámi půlka zeměkoule stále ještě nesplňuje podmínku "univerzálního", absolutního tvrzení, že se jedná nebo nejedná o zlo.

Koneckonců většina podobných aktivit je zcela legálních, tedy "dobrých" a nikoho ani nenapadne nad tím přemýšlet, že všechna ta zvířata to dělají z donucení, proti své vůli - jsou tedy "týrána pro zábavu".

Žádný kůň si nevybral, že bude pro zábavu svého pána "jen tak" ze všech sil jezdit tryskem po závodní dráze, skákat přes překážky kde se může zranit... takže čistě logicky, by mělo být hodnoceno jako "zlo" (ale není. Jsou "dobrem" protože to dělá "dobře" jejich pánům :-))

Měl jsem napsat týrání lidí pro zábavu.

Nicméně, vaše pojetí, kdy z faktu, že někdo může jakoukoliv zvrácenost vnímat pro sebe jako dobro, vyvozujete objektivní relativitu etiky, je s prominutím samo zvrácené. Samozřejmě, že např. smažka může vnímat jako dobro, když si dá velkou dávku heroinu. Ale z toho plynou zlé důsledky pro x lidí kolem něj (když je třeba začne okrádat nebo někoho zavraždí, aby mu mohl vzít peníze na další dávku). Ono totiž také existuje něco jako hierarchie dober. A chtít menší dobro v situaci, kdy to menší dobro způsobí jiné, větší zlo, mění to menší dobro okamžitě v zlo.

A jinak, každý relativismus je nakonec sám v sobě rozporný.

Než začnete něco rozebírat a vyvozovat závěry, tak musíte nejprve definovat výchozí pojmy. JInak je vše co napíšete postaveno na vodě a je to jen prázdné filozofování u piva, i když používáte "odborné" výrazy.

"Dobro" a "zlo" je RELATIVNÍ, protože dobro a zlo je VZTAH k něčemu!

Neexistuje "dobro" samo o sobě. Nemůžete si koupit 10 deka "dobra". Nemůžete jít na procházku a v lese potkat "dobro" jak si tam jen tak leží.

Dobro je "dobré" ve vztahu k někomu nebo něčemu. Zlo je "zlé" ve vztahu k někomu nebo něčemu! A ani vaše poznámka, že se na "dobru" shodne nějaká skupina obyvatel na tom vůbec nic nemění. Váš "důkaz" je důkazem ničeho. Naopak, potvrzuje to co říkám, že "dobro" nebo "zlo" je vztah k někomu nebo něčemu - třeba skupině obyvatel. Ale jiná skupina obyvatel bude mít jiný hodnotový žebříček dobra a zla. Pak je jakékoli vaše tvrzení možná pravdivé v jedné soustavě (společnosti, skupině, ideologii, náboženství...), ale zcela jistě je k ničemu v ostatních soustavách (jiných společensatvích, idelogiíích, kulturách...) protože tam platit vůbec nemusí.

Pokud nedokážete nejprve jasně definovat obsah pojmu "dobro" a "zlo", je jakékoli filozofování o dobru jen bezúčelné mlácení prázdné slámy na katedře filozofie, kde si všichni "mudrci" vzájemně plácají po ramenou a honí si své ego používáním "odborných" blábolů a citacemi "klasiků".

Skutečné dobro bývá univerzální - musí být dobré pro všechny. Naproti tomu zlo bývá "dobré" jen pro jednotlivce, nebo úzkou skupinu lidí, pro ostatní je zlem. Dalším kritériem je motivace.