- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Reaguji se zpožděním, nefungují mi nové RSS.
Láska je v křesťanském pojetí opravdu velká věc. Bůh je láska a člověk je obrazem Božím; partnerská láska je dar, který tento obraz nejvíce naplňuje. SZ i NZ jsou nabité analogiemi mezi partnerskou láskou a láskou mezi Bohem a člověkem.
Možnost NENAPLNĚNÉ lásky podle mne přirozeně vyplývá z lidské svobody. Chtít musí oba. Určitý stupeň bolesti z nenaplněné lásky je myslím také přirozený. Mnoho autorů varuje před pojetím Boží vůle jako předem nalinkované cesty jediného správného partnera, školy, zaměstnání atd. Váží si naší svobody a chce naše odpovědné rozhodování; neopouští nás ani po nepříliš dobrém rozhodnutí (viz cesta učedníků do Emauz).
Dramaticky NEŠŤASTNÁ láska důsledkem hříchu asi je, protože při zdravém Bohem chtěném vývoji má člověk dost prostředků k tomu, aby se se situací vyrovnal sám nebo mu pomohlo okolí.
"Zamilování jsem zakoušel jako něco strašně vážného, něco, z čeho se nesmí stát nějaký terč vtípků či uculujícího se pochichtávání a usmívání - to mi vždy přišlo jako skoro zločinná degradace té svaté a vážné skutečnosti" - jednak si myslím, že to uculování bývá většinou v dobrém, a spojení vážných věcí s humorem má nejen v křesťanství hlubokou tradici. Humor dokáže odlehčit tíživou situaci, zvlášť pokud přijde "zevnitř". Augustinův teologický problém s Nejsv. trojicí byl vyřešen vtipem s nabíráním moře do mušle. Mnozí světci měli velký smysl pro humor, také stigmatizovaný P. Pio.
Znáte nějaký případ nešťastné lásky u zvířat?
Chtělo by to přesnou definici nešťastné lásky :)
Především láska (či zamilování) neopětované, ale víceméně jakákoliv láska, která neskončí trvalým šťastným manželstvím.
Žádný prvotní hřích neexistuje. To si vymysleli muži, aby ospravedlnili svoji nadvládu nad ženami.
Ještě k minulému příspěvku: Myslím si, že láska k Bohu nemá s city a pocity nic společného - a naopak. Boha miluje, kdo jedná podle jeho přikázání. Přikázání lze chápat i jako ukazatele cesty. Řídit se spisy svatých může být kontraproduktivní, protože každý člověk je jiný a někteří svatí byli tak trochu pomatení, čili následovat jejich rady může vést k témuž.
Myslím si, že z teologického hlediska je veškeré utrpení následkem dědičného hříchu. Stejně to lze chápat jako součást Boží pedagogiky, neboť Bůh je láska, a když trestá, mělo by to vést k dobrému. Jenže dobrá vůle je narušena dědičným hříchem ... et hoc iterum et iterum.
No mi jde vyloženě o to, jestli by nešťastná láska existovala, i kdyby nedošlo k prvotnímu hříchu. Že může být ve stavu "po prvotním hříchu" použita i pedagogicky, určitě nezpochybňuji.