Den vlastenecké mobilizace v Annině dvoře u Šilheřovic

U prajských Šilheřovic se uplynulou sobotu (19.9.2020) konala další z tzv. vlasteneckých akcí ve stylu setkání v Příčovech. Narozdíl od příčovské reportáže dnes budu velmi stručný a přidám "cvakálkovský" fotoreport.

Symbolicky u příležitosti blížícího se výročí dne národní mobilizace z 23.9.1938 se v Šilheřovicích u Ostravy konala další vlastenecká akce nazvaná Den národní hrdosti, pořádaná, jak jsem pochopil, především Petrem Hamplem a několikanásobným blogerem roku Láďou Větvičkou, který jistě přinese i svou (a jistě lepší) reportáž tady na blogu idnes. Už jen vzhledem místu konání, tedy v mém rodném Slezsku, jsem nechtěl chybět. Jelikož jsem na akci nebyl zdaleka celou dobu, budu dnes velmi stručný a nebudu reportovat o jednotlivých panelových diskuzích, z nichž dvě jsem navíc minul; můžete je navíc shlédnout na youTube kanálu Raptor TV. Bude to spíš jen pár postřehů doplněných nějakými fotografiemi, např. pro ty, kteří se akce nemohli zúčastnit nebo kteří ani nevěděli, že se vůbec konala.

Na místo jsem dorazil někdy kolem 14:00 (akce začala už v 11). Na první dojem mne trochu praštila do očí kampaň SPD - její bannery byly totiž to první, co návštěvníkovi přišlo před oči ještě před vstupem do areálu a mohlo v něm vyvolat první dojem, že jde vlastně o akci v rámci její kampaně. Uvnitř areálu byla SPD sice trochu "neutralizována" Trikolórou, jež zde měla také své stánky a bannery, ale primárně "espéďácký" dojem zůstal nejsilnější. Chápu, je holt před volbami, ale ... ale jasně, je to věc pořadatelů. Přítomní zástupci dalších stran (Jednotní, Moravskoslezští piráti, Rozumní, Národní demokracie, Strana práce) zde žádnou viditelnou kampaň neměli. V kontextu SPD a Trikolóry je to trochu škoda, ale jaké si to kdo udělá, takové to má. A navíc tzv. demokracie je holt o penězích (což o ní taky dost vypovídá).

Lidí mohlo být na akci tak 150, max 200, střídavě ovšem přicházeli a odcházeli, takže v sumě jich bylo o více. Z nestranických uskupení potěšila přítomnost mládežnického hnutí Odchod, jejichž předseda Matěj Gregor měl možnost promluvit i z pódia. Myslím, že ten kluk má značný potenciál a doufám, že to s Odchodem k něčemu smysluplnému dotáhne. Ale příjemná byla i přítomnost zcela nepolitických  subjektů jako pojízdné kavárny Mentál café či plovoucího pivovaru Beerokracie. Ne že bych tyto "podniky" nějak zvlášť znal, ale člověk by je po určitých zkušenostech na akcích podobného ražení příliš neočekával - tím více byla jejich přítomnost osvěžující. S lidma z hnutí Odchod a Jednotní jsem si taky docela fajn popovídal.

Někdy kolem 16:55 jsem sebral svou skládací švýcarskou koloběžku, rozloučil se s pár lidmi a vyrazil zpět na zastávku Šilheřovická na autobus č. 52, který mne odvezl směrem blíže k domovu. A s jakými pocity jsem ze setkání vlastně odjížděl? V první řadě je jednoznačně dobře, že se akce uskutečnila a pořadatelům patří velké díky (z mé strany doplněné i dobrovolným vstupným trojciferné částky) za její uspořádání. Účast byla solidní a počasí nám přálo. Osobně však přemýšlím nad tím, jestli se akce typu na jedné straně hovořící panelisté a na druhé mlčící a poslouchající "laický lid" trochu nevyčerpaly. Pokud jde o mne, myslím, že by rozhodně stálo za zkoušku uspořádat akci, která by měla trochu blíž k jakémusi "moderovanému hydeparku" či trochu hromadnější moderované debaty; něco, kde by měl možnost promluvit každý, kdo by měl něco na srdci, a na níž by vzájemné seznámení nebylo ponecháno čistě jen na iniciativě jednotlivců. Prostě akce s mnohem větším zapojením běžných účastníků, samozřejmě hlavně těch, kteří by o to stáli.

Je fajn vědět, že existuje další místo, kde existuje šance na uspořádání podobných akcí. Věřme, že tato nebyla v Annině dvoře tou, která je první, ale zároveň poslední. A vám, kdo jste se jí nezúčastnili a neznáte to tam, doporučuji alespoň procházku či cykloprojížďku kolem šilheřovickým lesem; je tam moc hezky.

Na závěr přece jen jedna vybraná informace z panelů: chystá se iniciativa - pokud se vše podaří, tak s mezinárodním rozměrem - na nominaci Juliana Assangeho na Nobelovu cenu míru. Ne že bych věřil, že to dopadne, ale ten nápad je rozhodně fajn a cení se.

A teď tedy těch pár fotek.