Židům byla a je velkou částí společnosti historicky vytýkána lichva jako prostředek, kterým ničili (a ničí) životy a společnost, v níž žili. Nedávno jsem však dovzděláváním zjistil pár informací, které vyvolávají určité otazníky.
Lichva, chápaná jako jakékoliv půjčování na úrok, není vynálezem židů. Existovala již dříve a žádné národy kromě starozákonních židů ji ve starověku nezakazovaly. Ve Starém zákoně, Deuteronomium 23, však mají židé každopádně ohledně lichvy určité povolení; mohou půjčovat nežidům:
20 Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje na úrok.
21 Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit.
Především z dob vrcholného a pozdního středověku a z dob pozdějších přichází obraz zlého žida - lichváře, vydřiducha, ničitele životů jednotlivců i společnosti. Tento obviňující obraz žida tedy pochází především z křesťanství. Jeden náznak vysvětlení (ospravedl'nování by asi bylo příliš silné slovo) židovských pogromů pochází právě odsud: židé lichvou ožebračovali lid. Nedávno jsem se ale z určité literatury dověděl informace, které na celou situaci vrhají poněkud odlišné světlo.
Brzy po té, co se křesťanství stalo díky Ediktu Milánskému státním náboženstvím, začala sílit perzekuce židů ze strany křesťanů. Podrobnosti a důvody této perzekuce nebudu probírat, sám bych se v tom měl ještě více dovzdělat. Církev zároveň od ranného středověku opakovaně zakazovala jakékoliv půjčování na úrok - tak byla tehdy chápána lichva (pěkný článek o tom zde, o argumentaci scholastiků vůči lichvě pak zde). Židé se naopak stávali terčem stále početnějších omezení: nesměli vlastnit (křesťanskou?) půdu, nesměli vykonávat veřejné funkce, byli vyloučeni ze systému řemesel (i když jsem četl názor, že toto se netýkalo židovských ghett, ale jistě to nevím) a cechů, segregováni a spolu se saracény označeni žlutými kolečky. Na čtvrtém lateránském koncilu r. 1215 však došlo k zásadní změně. Kromě toho, že židé dostali povoleno vlastnit domy a pozemky, bylo jim - narozdíl od křesťanů - provozovat lichvu, tedy půjčování na úrok. A když si dáme dohromady tuto věc s četnými omezeními ohledně řemesel a půdy, tedy zásadními omezeními, týkajícími se možností obživy, nedojdeme k názoru, že k provozování lichvy takto vlastně židy donutila církev a že ona tak vlastně historicky může za vytvoření postavy žida-lichváře, resp. spojení židů s lichvou?1 Věc je ještě o to pikantnější, že - podle mých informací - nejpozději od 14. století skončil zákaz lichvy pro křesťany a, jak uvádí ve své knize Dějiny židovského národa Paul Johnson, křesťané židy ohledně stanovování výše úroků začali předčit. A útoky proti židovským lichvářům se "náhodou" začaly množit právě od čtrnáctého století ...
Bylo to tak? Nebo to bylo jinak? Chybí mi nějaké podstatné informace? Je možné křesťanství přisuzovat určitou odpovědnost za spojení židů s lichvou, nebo ne? Napište určitě do komentářů.
Poznámky:
1. Jeden protiargument by mohl znít, že židé z hlediska práva a daní spadali pod panovníka, který - a tedy nikoliv papež - židům povoloval/zakazoval lichvu. Otázkou zůstává, nakolik by si panovník v takové věci dovolil jít proti vůli papeže.
