To by bylo na dlouhou diskusi, protože aby měla nějaký smysl, bylo by nutné nejprve upřesnit ve kterém ze svých významů jsou použité pojmy míněny; jinak je to jeden o koze a druhý o voze, jak je často vidět například v nikam nevedoucích hádkách o tom co je pravice a levice.

K tématu tohoto článku považuji za nejdůležitější nezaměňovat pojmy "spojenec" a "přítel". Heslo „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ je zavádějící a nebezpečné. Je správné se snažit o spolupráci se všemi, kteří mají nějaký společný zájem, ale je třeba mít stále na paměti, že pokud jde o jiné otázky to jsou nepřátelé. To je důležité především při boji proti společnému nepříteli, protože po jeho porážce je třeba očekávat, že dočasný spojenec na nás zaútočí. Bylo nutné se proti Hitlerovi spojit se Stalinem, ale byla nebetyčná pitomost považovat Sovětský Svaz za přítele, když od samého počátku své existence vystupoval proti nám nepřátelsky (snaha zlikvidovat naše legie, protože byly nepřítelem jejich přítele, Německa); a také v době, kdy naše letci bojovali v Bitvě o Británii (červenec 1940 .. říjen 1940) byl SSSR spojencem Německa (až do června 1941).

"Je správné se snažit o spolupráci se všemi, kteří mají nějaký společný zájem, ale je třeba mít stále na paměti, že pokud jde o jiné otázky to jsou nepřátelé. To je důležité především při boji proti společnému nepříteli, protože po jeho porážce je třeba očekávat, že dočasný spojenec na nás zaútočí. "

Ano, zcela souhlasím a díky za upozornění. Sám jsem přemýšlel nad otázkou možné domluvy nepřátel spojených do boje proti ještě většímu společnému nepříteli, která by zněla ve stylu: až jej porazíme (a musíme si přesně definovat, jak budeme chápat pojem porážka), pak mějme na vědomí, že si vzájemně vjedeme do vlasů - ALE NE DŘÍV! Chtělo by se to asi podívat do historie, zda podobné spolupráce měly úspěch. Nicméně pokud by šlo o spolupráci křesťanů a pohanů v boji proti progresivní "BLM LGBT" levici, nešlo by o "horkou válku", takže věřím, že případná zrada jedné ze stran by neměla tak fatální následky, jako v případě zradě v horké válce. Nicméně to jsou jen první nástřelové myšlenky.

Trochu se ostýchám, ale nedá mi to. Mohu se zeptat? Moc by mně to zajímalo. Tak tedy otázka - když se považuji za Germána, mohu být vlastenec?

Tak, vždy jste vlastenec vůči jisté zemi, kterou považujete za svou vlast. Takže vlastenec samozřejmě být můžete, zda český či německý (či vlastenec již dávno zaniklého státu nějakého germánského kmene, což ovšem moc nevím k čemu by bylo), na to už si musíte odpovědět sám

Pane Moravčíku, prosím za odpuštění, že jsem nedočetl váš blog až do konce. Nebylo to tím, že ho považuji za blábol, ale nějak mně zaujal ten nadpis, na který hned odpovídám: Ano, ta spolupráce JE možná. Nevím, zdali jste zažil "Pražské jaro". Tehdy,(v Dubnu1968) známý a možná dnes už zase neznámý marxistický filosof Dr.Milan Machovec svolal několik významných ateistů (Jaroslav Gardavský, autor knížky "Bůh není zcela mrtev,") a jiných. a křestanů (Teolog Hromádka aj.)a široké publikum k diskusi. Té se sešlo na 400lidí Tehdy pan Machovec zahájil sezení asi těmito slovy:

"Vážení přítomní, nemusím zde příliš zdůraznovat do jakého kulturního, materielního a duchovního marastu nás přivedl marxistický materialismus a ateismus. A já jsem zde svolal některé přední ateisty a křestany, abychom společně našli nějaký modus vivendi z tohoto marastu. Vím, že bez křestanů a křestanství toho nedosáhneme,,,atd.

Rozvinula se velice zajímavá a konstruktivní diskuse. Začalo se v 8 hodin večer. Domů jsme šli po 2hé hodině ráno.

Především mně zaujalo (Byl jsem tam přítomenm jako křestan) to doznání předního marxisty, kam náš národ komunistický materialismus přivedl. Tehdy bylo jasné, že ta spolupráce JE MOŽNÁ.

Děkuji za komentář. Škoda že jste nedočetl :-) moje odpověď byla nakonec také ANO. Ale vím, že na obou stranách by bylo nemálo lidí, kteří by odpověděli NE. A důkladné rozebrání jejich důvodů k tomuto NE by bylo určitě zajímavé.