Já bych měl dotaz. Můžete uvést nějaký příklad, kdy je člověk zlý ontologicky, ale ne morálně (a naopak)?

Kombinace "zlý ontologicky, dobrý morálně" je řekl bych dost specialita. Jak uvádí ve svém v článku odkazované práci Hábl, v Sartrově existencialismu je člověk nejprve nicotou (která je mimochodem v klasické filosofii určitá analogie k absolutnímu zlu) a musí se teprve něčím stát - stane se tím rozvrhem svého života a svými svobodnými volbami.

"Dobrý ontologicky, zlý morálně" - člověk jakožto jsoucí je dobrý (viz koextenzivita dobra a bytí k klasické filosofii), ale je z nějakých důvodů k tomu, aby konal zlo.

Dávám karmu. Už proto, že se skutečně věnujete filosofii a ne analogiím z opičí říše . Přidal bych jen pohled z evangelického spektra. Vychází ze soustavného výkladu Epištoly Římanům ( případně dalších novozákonních epištol ). Např. Ř 7, 15 : "Nepoznávám se ve svých skutcích. Vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím" a Ř 7,18 : "Vím totiž, že ve mně, to jest v mé tělesnosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne." Zoufalost situace konstatuje Ř 7,24 : "Jak ubohý jsem to člověk, kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti ? " Řešení je v další kapitole Ř 8,9 : "Vy pak nejste v tělesnosti, ale v Duchu, jestliže Duch Boží ve vás přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho." A závěrem Ř 8, 15 -16 : "Nepřijali jste ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste ducha synovství, v němž voláme : Abba, Otče. Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme boží děti."

Pokud by člověk byl pouze biologickou entitou, potom jeho etika je do určité míry opravdu situační. Kanibalové jedí příslušníky nepřátelských kmenů, neboť je tím zdecimují, zastraší a dokonce získají živočišné bílkoviny. Spadne-li vlivem okolností civilizační slupka, lidé se budou navzájem zabíjet a pro zvrácené potěšení mučit, jako to dělají celé dějiny. Přesto věřím, že hluboko v každém člověku je touha po dobru a spravedlnosti, tak jak bylo ideálně definováno v Kázání na hoře. "...čas je blízko. Kdo křivdí, ať křivdí dál ...kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý... Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města." Zj 22,10-14

Projevujete se jako bigotní pánbíčkář, pane Pinkasi. Člověk jistě není pouze biologickou entitou, je jistě i bytost morální a duchovní. Nicméně podstata člověka je biologická, to nemůžete popřít. Musíte dýchat, jíst, pít, vyměšovat, ve vašem těle probíhá látková výměna, máte sexualitu atd. Koneckonců i ve vámi citovaných epištolách se hovoří o tělesnosti. Když onemocníte, projeví se vaše biologická podstata velmi naléhavě. No a nakonec umřete jako kterýkoli jiný živý organismus, ať jste dosud zastával jakákoli filosofická a morální stanoviska.

Kromě toho vy tady vnucujete křesťanský pohled na problém, ale třeba Kanakové, Aborigines, nebo jihoameričtí pralesní indiáni nemají s Biblí nic společného, jejich morálka vyplývá z jejich životů a nelze říci, že by byla horší než křesťanská. Například způsobili neskonale méně utrpení jiným lidem než křižující se křesťané, kteří ustavičně citují z Bible.

Přelouskal jsem celý váš text a konstatuji, že vám to sice muselo dát práci, ale zcela zbytečnou. Snažíte se nějak vymezit pojmy dobro a zlo, jenže to jsou morální kategorie a etika je relativní. Snadno to poznáte podle toho, že ke slovu etika můžete přidávat různá adjektiva. Například marxisté užívali a užívají pojmy marxistická etika, buržoazní etika, existuje křesťanská etika atd. Čili je zřejmé, že jsou různé morálky a tedy co jedna etika považuje za dobré a naopak zlé, jiná morálka to vykládá odlišně. Není tedy nic jako absolutní dobro nebo absolutní zlo. (Dobře vám to připomínkoval pan Tondr v diskuzi.) Na Zemi totiž neexistuje morálka mimo lidskou společnost.

Problém úvah, jakou jste předvedl, spočívá v tom, že člověka považujete jen za společenského a tedy morálního jedince. Navíc se pohybujete pouze na poli křesťanské kultury a tedy morálky. Jenže člověk je především biologický jedinec, živočišný druh.

Pokud byste se chtěl dobrat blíže podstaty, nemůžete se ptát, zda je člověk přirozeně dobrý, nebo přirozeně zlý, ptejte se, zda je přirozeně agresivní, nebo přirozeně mírumilovný. Ovšem odpověď na to už dal například sociobiolog Edward Osborne Wilson ve své knize "O lidské přirozenosti". Podle ní má člověk pretendenci k agresivitě a záleží pak na prostředí, výchově, společenském klimatu atd. a také na genetických a psychosomatických faktorech, jejichž vlivem může být agresivita buď významně potlačena nebo muže vzrůstat až třeba hypertrofovat.

Neměl byste totiž ztrácet ze zřetele, že se člověk objevil na planetě jako masožravý primát, a proto má předpoklad k agresi a zabíjení. Je to natolik pravda, že vždy a všude, když neměl k dispozici dostatek masa, uchyloval se ke kanibalismu a pokaždé si jej dokázal morálně zdůvodnit. Všeobecné vegetariánství nikdy a nikde nemělo dlouhého trvání.

A vůbec - jak zapadá kanibalismus do vaší kategorizace?

Zajímavá je také kniha - Erich Fromm: Anatomie lidské destruktivity.

Já jsem mnohem optimističtější v bodě 2 - Vyhlídky na morální nápravu lidstva. Řekl bych, že je dosti zřejmé, že trend celkového, obecného pokroku tu je. Je to manifestováno především mnohem spravedlivějším společenským zřízením ve většině států, také úrovní lidských práv a menším množstvím válek. Mohlo by se sice namítnout, že morální úroveň jednotlivců se přesto mohla zhoršit, ale celkově to nedává příliš smysl - kdyby byla morální úroveň jednotlivců obecně horší než dříve, odrazilo by se to i na globální úrovni a celkový společenský progres by se nedostavil.

Z čeho pramení váš optimismus?

"Morálně napravené" lidstvo vedlo za posledních 100 let dvě světové války. Pak spoustu místních válek.

Morálku části lidstva určovalo křesťanství. Morálku jiné části lidstva určoval ateismus. A jiné části lidstva zase fašismus a nacismus. A obrovská část lidsva dse řídila morálkou Marxismu-Leninismu a "vědeckého komunismu". A teď zase existují obavy, že mnantinely "morální nápravy lidstva" se budou řídit podle Koránu a Mohameda...

Já v tom žádný optimismus nevidím.

Člověk zřejmě neinklinuje výrazně ani na stranu zla, či dobra. Pokud by nebyl ovlivněn rodičovskou výchovou, jednal by - v rámci zachování života, jen racionálně.

Pokud by dítě nebylo ovlivněno rodiči, případně jiným dospělým, zřejmě by v plnohodnotného člověka vůbec nedospělo

https://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/zakladni-instinkt-ditete-nesmim-byt-opusteno-jinak-zemru-192.html

Bohužel, celý váš rozboj je postaven na zcela nesmyslném základu - "dobro" a "zlo". Dobro a zlo nikde v přírodě neexistuje. Je to až dodatečná konstrukce našeho mozku. Takže zkoumat, zda je člověk od přírody "dobrý" nebo "zlý" je prostě a jednoduše blbost

Člověk se řídí úplně stejně jako jeho geny - osobním "prospěchem". Základní motivací chování člověka je egoismus - hledání výhod pro sebe a své okolí a vyhýbání se nebo odstraňování toho, co je pro mne a mé okolí nevýhodné nebo dokonce škodlivé. To je výchozí alfa i omega.

A tento základní a nevymazatelný hnací motor je pak usměrňován umělými konstrukcemi lidské společnosti: "morálkou", náboženstvím, politikou, filozofií, kulturou... Až ty tomu teprve dávají své hodnocení, co je "dobré" a co "zlé". A to je vždy relativní. Neexistuje absolutní hodnocení co je "dobré" a co "zlé". Proto také je holý nesmysl použít jako východisko pro hodnocení člověka fyzicky neexistující a tudíž relativní "dobro" a "zlo".

A jsme zpátky na začátku...

Tuhle očekávanou námitku jsem stručně probral (stručně proto, že článek není především o odpovědi na ni) v odstavci začínajícím na "Pokud jde o údajnou relativitu a projektivnost dobra a zla". Četl jste ho?

Mimochodem, pokud se řídíte osobním prospěchem, pak já jsem řízen osobním prospěchem došel k jinému závěru než vy, řízen osobním prospěchem. Jak to vysvětlíte?

Je taky zajímavé, že absolutní hodnocení toho, co je dobré a zlé, podle vás neexistuje, ale absolutní hodnocení možnosti absolutního zhodnocení (dobrého a zlého) už ano. Trošku náběh na rozpor, co s tím uděláte?