(Pokračování)

Ad 1. „bioetický problém“: Ano. (Je nejen nevinný jako ježek, ale je to navíc člověk.)

Ad 2. „bp“: Ne. (Ztotožňuji se s katolickým knězem z pozn. č. 3)

Ad 5. „populační a teologický problém“: Ano. Má odpověď je opačná, než autorova. Jeho „ne“ lze zdůvodnit na poli ontologie věcí a metodou formální logiky. Mé „ano“ je určeno existenciálně – jsem stvořená bytost, jež chce být, proto jsem vděčný tomu, kdo mě učinil. (Domnívám se, že upřednostnění ontologie objektivně daných věcí nebo dokonce redukování ontologie na objekty je chyba a že to není pozice, jež činí z člověka „tradičního katolíka“.)

Jsem křesťan – nekatolík a navíc přisuzuji pojmu „tradiční katolictví“ poněkud jiný obsah než autor blogu. Dovolím si tu proto prezentovat pouze ty odpovědi, o nichž si myslím, že rozdílný úhel pohledu neznemožňuje porozumění a že tedy mé odpovědi nemusejí vyznít jako trolling.

Ad první čtveřice „problémů filosofických“: Nevidím důvod k „hmotařskému“ navázání stvořeného člověka (duše, vědomí) na dvojici vajíčko–spermie. Důvod objektivní: Z jedné dvojice vajíčko–spermie vznikají občas přirozenou cestou dva lidé (jednovaječná dvojčata). Důvod subjektivní: Domnívám se, že Bůh ráčil dopustit některé změny v mých vlastnostech, o nichž jsem měl relativně dobré (přírodovědné) důvody k domněnce, že změnit nejdou. Přitom si myslím, že jsem jeden a týž člověk od uvědomění si vlastního myšlení a těla (věk cca 3 roky) až do současnosti.

Ad 5. a 6. „pf“: Osobně bych nepoužíval (podle mne zbytečný spekulativní) pojem „ontologicky možný“. Nahradil bych jej dvěma pojmy „člověkem myslitelný“ a „Bohem dopustitelný“. K tomu se domnívám, že „člověkem myslitelné“ jsou i představy natolik hrůzné že je dobrý Bůh nedopouští. Pak si myslím, že extrémně zlí a v činění zla extrémně schopné živé bytosti („lidé“) jsou možní v lidské mysli a nejsou uskutečňováni dobrým Stvořitelem.

Ad 8. „pf“: Podle mne se sice vše děje v souladu s vůlí Boží (Mt 1,29: Ani jeden vrabec nespadne bez dopuštění Otce), ale Bůh není podřízen času a proto mi je proti mysli řízení pohybu jakéhokoli tělesa v reálném čase Bohem (ve smyslu zaměřenosti na konkrétní trajektorii a menší zájem o dění okolo). Bůh nikomu nestraní (Řím 2,11).

Ad 9. „pf“: Zajisté neurčuje. „Spoluurčování“ je nevhodný pojem, protože implikuje jednu úroveň působení hmotného světa a Stvořitele, což (domnívám se) neodpovídá křesťanskému paradigmatu.

"Důvod objektivní: Z jedné dvojice vajíčko–spermie vznikají občas přirozenou cestou dva lidé (jednovaječná dvojčata). "

Ano, tuto možnost jsem opravdu opomněl. Taktéž možnost, kdy se někdy dvě oplodněná vajíčka spojí v jedno. Něco k tomu je zde v článku "Kdo je lidské embryo?"

http://nejmensiznas.cz/wp-content/uploads/2014/05/sbornik2012.pdf

Vůbec jsem se díky tomuto tématu dověděl lecos nového o pohlavních buňkách a věcech kolem.

"Bůh nikomu nestraní (Řím 2,11)."

Opravdu si nejsem jist, jestli jde toto aplikovat i na spermie v děloze :-)