Diskuse

Mohl Adam v ráji chodit?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Podle mne tady se za jednu věc vydávají 2 protikladné a to: spontánnost (vzdání se své vůle) a pouhá poslušnost (poslouchám živého člověka).

Při spontánnosti nedostáváte žádné příkazy nebo dovolení, není kdo by je dával. Je to jako by tekla voda z kopce, najde si svou cestu.

Nikdo ji nekomanduje.

Pokud přesto slyším hlasy s příkazy, pak je to na psychiatrii, viz přikazy anděla:

http://ona.idnes.cz/zpoved-schizofrenicky-070-/zdravi.aspx?c=A150612_134355_zdravi_pet

Na začátku křesťanství byla odevzdanost něčemu neviditelnému (Duchu svatému, vůli Boha-Otce, Ježíši na nebi).

To vedlo ke spontánnosti.

"Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje.

Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha" Jan 3,8 - to nemá nic společného s příkazy a dovolováním.

" ...i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli..." Sk 10,46

Kdo je ve vytržení mysli, neposlouchá jiného člověka. Dar Ducha (někdy vytržení mysli) dostal tenkrát téměř každý. I mág Šimon jej chtěl za peníze, přestože jinak i bez toho uváděl magií v účas samařský lid. Z církve se postupně stala instituce a dary Ducha mělo jen okrajové množství lidí. A ti nebyli zrovna u moci v církvi. Ti, co byli u moci, si vykládali "ne má, ale vůle Tvá buď" jako pouhou poslušnost. Pokud plním příkazy někoho živého, tak nemusím být spontánní. Jsem jen poslušný! Ale podle úplného konce Mk by každý, kdo uvěří, měl mít moc uzdravovat choré, po vypití smrtícího by se mu nemělo nic stát atd. Ne jak se občas tvrdí, že Duch působil jen na začátku křesťanství. Nejenom podle mne působení Ducha (spontánnost) se vztahuje i na jiná náboženství. Tančící derviši, samadhi, nirvána, kabala apod. Máme všichni podobný mozek a jeho zákonitosti. Podle Abrahama Maslowa na začátku různých náboženství je vrcholný zážitek (peak experience), díky němu se zakladatel stává natolik charismatický, že strhává ostatní lidi.

0 0
možnosti

Děkuji za komentář (i za jeho poslání na mail, už jsem odpověděl :-) ). Mnoho křesťanů hlavně protestantského typu, i někteří moderní katolíci, považují především Edikt Milánský za možná i tragickou událost v dějinách ranné církve, protože tím došlo k její silné institucionalizaci, zformálnění, "zpatentování Ducha Svatého" atp., prostě spojení se světskou mocí přineslo dle nich špatné plody. Já na to zatím žádný pevný názor nemám vytvořený, ale chápu jejich motivy. Možná že i Tertullián by to viděl nějak trochu podobně.

Co se týče těch pohanů, kteří dostali dar Ducha Svatého, tam jde asi o to, jestli se z nich pak stali křesťané. Předpokládám že ano, ale s jistotou to nevím.

S tím Maslowem by se dalo asi souhlasit. Ale s tím působením Ducha v jiných náboženství je to velký problém. Církev se vždy držela Pavlova "Bohové pohanů jsou démoni" ...

0 0
možnosti

Pěkný text o vztahu svobody a podřízenosti

http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Svoboda-a-podrizenost.html

"Skutečné řešení problému svobody není filozofické, ale existenční. Na filozofické rovině můžeme mít vždy podezření, že mezi naší svobodou a Boží vůlí je rozpor. ... Rozpor mezi naší svobodou a Boží vůlí se řeší, když se náš vztah k Bohu stane vztahem lásky, a může se vyřešit následovně:

Ti, kdo se milují, svobodně a ochotně sjednocují své vůle, stávají se závislými jeden na druhém a čím jsou spjatější a na sobě závislejší, tím jsou šťastnější a svobodnější. Adolescentovi vadí, že je závislý na svém otci, tato závislost ho tíží, raději by nikoho nepotřeboval. Ale malé dítě (kterým se máme podle evangelia stát) svou plnou závislostí na rodičích netrpí, naopak, neboť tato závislost znamená výměnu lásky: ve všem, co dítě dostává od svých rodičů, vlastně dostává jejich lásku, přijímá ji a odpovídá na ni svou láskou. ...

Když opustíme tuto perspektivu lásky, když se vztah mezi člověkem a Bohem stane pouze vztahem tvůrce a tvora, pána a sluhy a podobně, pak se problém stává neřešitelným. Jenom láska může překlenout rozpor mezi dvěma svobodami, jenom láska umožňuje dvěma svobodám, aby se dobrovolně spojily."

0 0
možnosti

Jenže já Boha nemiluji (napsal jsem tu o tom celý dlouhý článek) a zmasakrován různými karmelitánskými a dominikánskými mystiky, Svědectvími o zármutku od C.S.Lewise, indiferencemi sv. Františka Saleského, "dostatečností Boží" Františka z Assisi, tradicionalismem a spol. vůbec netuším, jak Jej mám začít milovat. Navíc, pokud je láska k Bohu jeho nadpřirozeným darem, tak mohu pouze konstatovat, že mi jej stále nedal.

Také mi to připadá, že Bůh dal člověku touhu po nezávislosti na Něm a v ten stejný okamžik mu ji zakázal. Archanděl Lucifer by o tom myslím mohl vyprávět ...

0 0
možnosti

Jistě, Adam i Eva byli stvořeni jako svobodní lidé. Mohli chodit, běhat, odpočívat, zpívat. Jediné, před čím je Bůh varoval, bylo jedení ze stromu poznání dobrého a zlého. A ten byl v Edenu umístěn jen proto, aby se mohli svobodně rozhodnout, zda chtějí okusit následky života v neposlušnosti Boží vůle. Poznali hřích a jeho následky. A zcela svobodně v něm mohli pokračovat. Teprve, když se jim hřích zprotivil, mohli lidé volat k Bohu o pomoc, jak se vrátit ke stromu života. "Být takovým, jak mne myslel Bůh" (výrok je připisován Františku z Assisi.)

Vztah mezi člověkem a Bohem není dán zákazy a povoleními.

"...člověk se nestává spravedlivým na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Ježíše Krista" Gal 2,16

"Kde je Duch Páně, tam je svoboda" 2 Kor 3,17.

S vámi filosofy je potíž. Již Blaise Pascal napsal : "Bůh Abrahámův, Izákův i Jákobův není Bohem učenců a filozofů."

0 0
možnosti

"A ten byl v Edenu umístěn jen proto, aby se mohli svobodně rozhodnout, zda chtějí okusit následky života v neposlušnosti Boží vůle."

To máte hodně důvěrné informace. Já jsem v knize "Základy katolické věrouky" četl, že Bůh seznal za dobré nesdělit Adamovi důvod umístění stromu poznání do Edenu ...

0 0
možnosti
Foto

To nevím, já u toho nebyl.

Vaše starosti na mou hlavu! :-)

0 0
možnosti
Foto

Jan Werich . Tím, že Adam utrchl jablko ze stromu poznání, dostal se tím do pekla otázek.

1 0
možnosti

Konání je buď dovolené, nebo zakázáné, nebo přikázané. Na těchto hodnotách se buduje deontická tříhodnotová logika (nikoli výroková logika), kterou zakladatel logiky Aristotelés neobjevil.

Opak zakázaného je dovolený. Opak přikázaného je zakázaný. Opak dovoleného je rovněž zakázaný.

Darem svobodné vůle Bůh člověku dal povolení konat vše, co není zakázáno. Současně mu tím ale umožnil i nekonat přikázané a konat zakázané. Což se stává problémem v okamžiku, kdy člověk poznává rozdíl mezi dobrem a zlem, neboť pak nese vinu co nekonání přikázaného a konání zakázaného.

1 0
možnosti

Zdá se mi to dost jednostranné. Známá je věta sv. Augustina Miluj a dělej, co chceš. Také v Novém zákonu se o svobodě píše pozitivně. Problém je zneužitá svoboda. Řešením není omezení vnější svobody, ale její kultivace. Láska jako deklarovaná nejvyšší hodnota křesťanství je bez svobody nemyslitelná.

U řeholníků jde o dobrovolné omezení svobody za účelem získání větší hodnoty. Obdobný princip v menším měřítku platí i v běžném životě. Příklady v článku mi ale přijdou často jako zneužití tohoto principu, a opět to vnímám jako jednostranný výběr.

0 0
možnosti

" Známá je věta sv. Augustina Miluj a dělej, co chceš. "

Augustin žil ve 4-5tém století. Adam a Eva na začátku dějin. Je otázka, jestli tu větu znali, jestli jim ji Bůh vnukl do mysli.

Jinak, trochu nevím, proč do toho tak tlačíte svobodu. Článek byl o něčem trochu jiném. Nikde jsem nenavrhoval omezení vnější svobody - proč jej zmiňujete? Kdybych se Vás zeptal: souhlasíte, že v křesťanství platí princip "nejdřív je dovolení/příkaz, potom je jednání"? Pokud ne, určitě mne bude zajímat zdůvodnění toho, proč ne.

Co se týče řeholníků, museli bychom se podívat do jednotlivých řeholí, jestli je tam uvedeno něco ve smyslu "přijímáme poslušnost kvůli většímu dobru" ...

"Příklady v článku mi ale přijdou často jako zneužití tohoto principu"

V čem/jak?

1 0
možnosti

Krestanstvi podle mne lpi na svobodne vuli cloveka. V Bozich moznostech je podle Bible vse, tedy i nepripustit nezadouci jednani. Jenze uz v Raji se Adam mohl svobodne rozhodnout a porusit zakaz. Co se tyka krestanskych radu, tak ty jsou opravdu o poslusnosti, jenze k svobodne vuli patri i to se ji dobrovolne zreknout.

0 0
možnosti

Díky za komentář, ale abych řekl pravdu, nevím přesně, jak souvisí s článkem :-)

0 0
možnosti