Podle mě se morální ateista dostane do rozporu, jakmile připustí, že vůbec nějaká morálka existuje (tj. dobro a zlo). Morálka je totiž objektivní a to by znamenalo, že existuje nějaké objektivní měřítko popisující správné jednání každého jedince. Z toho by plynulo, že každý člověk opravdu existuje (tj. není jen materialistickým shlukem atomů). Pokud však člověk existuje a vznikl, musí mít příčinu. Z toho postupně plyne existence první příčiny, Boha. Aby ale vůbec došlo ke stvoření člověka, Bůh musel jednat, jak píšeš ve svém článku.

Takže morální ateisté mohou být konzistentní pouze za předpokladu, že odmítají existenci člověka a tím i jakéhokoliv dobra nebo zla, tj. pokud jsou zároveň materialisty. Podle mě se problém "morálního ateismu" tedy přenáší na otázku (atomistického) materialismu a jeho platnosti.

Nejsem schopen Vám porozumět.

To mne mrzí. Jde v zásadě jen o to, že morální ateisté tvrdí, že neexistuje žádná evidence něčeho, co bychom mohli nazvat Božím jednáním (natož aby to jednání mělo nějakou morální hodnotu)

Miloslav Král

Zde je to jako se sluncem. Slunce je pořád jedna entita, ale postačí změnit perspektivu pohledu třeba z Jupiteru, tak už je to slabá hvězda.

V rámci pozemských podmínek pro každou kulturu má slunce různé zastoupení a hodnoty a je to dáno i zeměpisnou polohou, jež mění sluneční tok a vytváří i roční období, tedy další perspektiva/vy ... .

Tedy není to o Bohu ale čistě o lidském faktoru, jež se jednak celý život mění, zde osobnost a pak generačním jež záleží na vyspělosti generace a jejich znalostí.

Dokud si toto neuvědomíme že je zde vlastně lidská "stupnice"  vnímání Boha a nikdo na něj nemá "patent" a každý jej vidí ze svého rozvoje osobnosti a to jak je pod vlivem skupiny, či společnosti.

Minulé a současné formy vnímání Boha prostě kopírují čistě přírodní chování lidí, zde vytváření skupin a úloh v nich, kde ještě nevládnou zkušenosti a poznání zákonitostí přírodních pochodů, ale matka příroda.

Osvícený a už vymaněný člověk z nadvlády společnosti a jejich hodnot, člověk duševní, vnímá Boha - Jsoucnost jinak, zde je to již postpersonální mysterium, jež je v nás a jak si naladěn na náš stav. Zde je to spíše povahy mystické a individuální, gnosticismus. Ostatně on byl taktéž při vzniku současné církve a výběru evangelií ve hře ... .

Dokud toto nepochopíme, budou se pořád dokola psát stohy knih, blogů, budou zde války, násilí ve společnosti, přitom stačí málo a pochopit mystickou povahu Boha na duševní rovině své identity.

Jelikož na světě existují různé stupně lidských vývojů jak etnických, generačních, tak osobnostních, tak že je zde celá škála vnímání a určitý rozsah na stupnici vnímání Boha - Jsoucna.

Na nás je abychom došli k osvícení a naučili se takto vnímat populace, na místo klasického přírodního a pudového chování, je měnit i likvidovat.

Vlastně je to jen o nás o lidech a co máme vlastně v hlavě a jakou osobnost, Jsoucnost je jinde a jinak se hlásí :-).

Ve vědě není dokázáno vůbec nic, proto bych si ani nedovolil kategoricky tvrdit to ani ono. Moderní filozofie dospěla k mínění, že svět je spíše jediná velká mysl než skupina objektů vzájemně interagujících. Budoucí kvantové počítače nám s největší pravděpodobností ukáží svět, kde z dnešních poznatků a nedotknutelných pravd nebude platit téměř nic. To v důsledcích znamená, že jakákoliv dnešní i budoucí pravda je a zůstane navěky pouze relativní. Pak označení ateista nebo kreacionista ztrácí smysl.

Pravdě se blížíme asymptoticky :)

Bůh je Bohem a lidský mozek neschopný to pochopit, jsme úzce svázáni smrtelnou hmotou, po konci hmoty se poznáme, pro nápravu nebude čas

Jak to souvisí s tématem?