Je to zajímavý pohled. Za mlada jsem chtěl být také tradicionalističtější, ono je to pohodlné, zbavuje to zbytečných pochybností, je jasno, kde je zlo a kde je dobro a člověk si přijde výjimečný a má pocit, že ví něco, co ostatní ne.... Akorát pak - jako v případě těch tradičních tradicionalistů - forma zastře obsah. Oni totiž nebazírují na Božích pravdách, ale na starých obřadech. Jenže křesťanská víra má smysl, jen je-li živá, přítomná. A evangelium nevede ke konzervování jakéhosi dědictví předků, z toho nikdo ospravedlněn nebude. Já jsem sám sebe také rozumově přemlouval, ale jednoho dne jsem si přiznal, že některým částem katolické nauky prostě nevěřím a ani je nepotřebuji. A jsem protestant, ale vzal jsem si to dobré - jsem rád, když i evangelíci začínají rozvíjet liturgii, když se opět oživuje význam půstu, vigilie atd. A také vím, že katolická církev je církev a jsou v ní křesťané. Zajímavé je, že nejtradičnější liturgii u nás provozují luteráni - oni nikdy neměli něco jako 2. Vatikán, takže základem je mše, spíše předtridentská. Farář modlitby i evangelium zpívá, modlitby se pronáší zásadně vkleče čelem k oltáři, zády k lidu. I modlitbu Páně zpívá sám. Při přijímání se klečí atd. Ale i zde je to podle mě už částečně bezobsažné a člověk se toho účastní poněkud bezmyšlenkovitě. Ale to jsou vposled všechno věci služebné, důležité je, zda má to které společenství Kristova ducha. Ať se Vám daří!

"v případě těch tradičních tradicionalistů"

Kteří jsou pak ti netradiční? :-)