Pár poznámek k prvním bodům:

1. Rozdělenípoznání na vlastní a odvozené od autority vidím jako příliš vyhrocené azjednodušené. Vzhledem k omezené kapacitě jedince je proces poznání kolektivní,jehož metodika se zdokonaluje. Důležité je nezávislé ověření individuálníchpoznatků, korekce omylů. Člověk může pracovat na pár kamíncích velké mozaiky, azvolit si, na kterých. I u příkladu s vařením je autonomie omezená. Nádobí asuroviny jsou téměř všechny od druhých. Také zde kooperace dává vyšší stupeňnezávislosti, viz Robinson na pustém ostrově. Problém padlých andělů lzeinterpretovat tak, že odmítli kooperaci. Nebýt spolu, ale proti sobě.

Touha poautonomii, svobodě je sama o sobě dobrá. Špatné je, pokud nerespektujeautonomii u druhého. To souvisí se zlatým pravidlem - "Co nechceš, abylidé činili tobě, nečiň ani ty jim", případně pozitivní formulace"Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi".Pýcha a sobectví je v nerespektování těchto souvislostí, ne v popření rozumu.

2. Ad Bůh je nadprincipem sporu: Princip sporu lze aplikovat, pokud je daná problematika plněpopsatelná prostředky formální logiky. Jestliže se problematika tomuto popisuvymyká, i použití principu sporu je omezené. Typicky jde o neúplné informace odaném systému, kybernetika se takovými stavy zabývá systematicky. Vůbec nejde olibovůli v rozhodování o platnosti.

Augustinův výroko lásce k sobě, jež vede až k pohrdání Bohem, a lásce k Bohu, jež vede až kpohrdání sebou, používá význam lásky k sobě jako pokřivené. Druhé nejdůležitějšípřikázání je "Miluj bližního svého jako sebe sama"; tedy existujetaké správná a autentická láska k sobě. Proti té se Augustin nestaví. Bezuvedeného kontextu, který má větší relevanci, je možná dezinterpretace, že jakákoli láska k sobě ješpatná.

Díky za podnětný komentář.

"Vzhledem k omezené kapacitě jedince je proces poznání kolektivní,jehož metodika se zdokonaluje. Důležité je nezávislé ověření individuálních poznatků, korekce omylů. Člověk může pracovat na pár kamíncích velké mozaiky, azvolit si, na kterých."

S tím souhlasím.

"I u příkladu s vařením je autonomie omezená. Nádobí a suroviny jsou téměř všechny od druhých."

Ano, to je pravda. Autonomie jistě není nikdy úplná. Mi však šlo o zdůraznění právě té autonomie, která je v daném procesu možná. A stále mám dojem, že křesťanství s ní má prostě problém - viz ten Kassiánův citát, vztahoval se sice fakticky jen k mnichům, ale určitý princip "nejprve si nechat všechno posvětit autoritou" v křesťanství (resp. katolictví) myslím přítomný je.

"Problém padlých andělů lze interpretovat tak, že odmítli kooperaci. Nebýt spolu, ale proti sobě."

To je vskutku zajímavá interpretace, slyším ji prvně. Ale nějak mne nenapadá, jaké důvody by mohly hovořit pro to, že to bylo právě takto. Máte nějaké?

"Špatné je, pokud nerespektuje autonomii u druhého."

Já nevím. Myslím, že pokud by to bylo jen takto, tak by na světě tolik zla, kolik na něm je, prostě nebylo.Já se třeba domnívám, že autonomii druhých respektuji (a cíleně se o to snažím), ale přesto mám v sobě za dlouhá léta zakořeněné jakési skryté, polovědomé (a obtížně přiznatelné) přesvědčení, že jsem hrozně pyšný a sobecký. Pokud se ovšem autonomií druhého myslí i autonomie Boha, pak to na věci vrhá nové světlo. Protože Bůh je autonomní absolutně a jeho autonomie zahrnuje i jeho naprostou suverenitu v nakládání se mnou. Právě k tomu se vztahuje to, co jsem psal o právu Boha vzít mi i vědění toho, že si se mnou může dělat co chce. Boží autonomie je právě i v tom, že to může udělat (a neudat mi důvody proč). Proto jsem otázku pýchy a sobectví vztáhnul hlavně sem, protože se to bezprostředně týká rozumu.

Ano, vím že je to dlouhé a náročnější na čtení. Proto jsem také hned ze začátku odkázal na závěrečné otázky.

Příliš dlouhé, příliš složité. To se nedá dočíst, natož to komentovat.