Rozhodování je aspektem svobody, o které se píše mnohem víc. Patří k základním pojmům (dále třeba čas), které něčím dalším moc definovat nedovedeme. J. Grygar (zhruba) říkal, že z jakéhokoli problému se lze několika otázkami dostat na hranice našeho poznání, kde už dál vysvětlovat neumíme. Jak roste rozsah poznaného, ještě rychleji roste jeho hranice, tedy oblast nepoznaného (že jsme schopni aspoň říci, že něco nevíme). To je mj. důvod, proč věda pracuje s axiomy.

To je téma pro kybernety. Ti to musí řešit prakticky, chtějí-li vytvořit počítač s osobností (a to chtějí). Zatím to, pokud vím, nevyřešili a žádný opravdu náhodný výběr žádný počítačový program udělat nedokáže - snad až ty kvantové.

Pro mne, jako pro člověka přespříliš velkou inteligencí a nadměrným vzděláním nezatíženého, je definice rozhodnutí snadná: jde o výběr jedné z více realisovatelných alternativ.

---

Co se týče rozhodování Božího, to nejsem schopen domyslet. Jen bych snad soudil, že ve vztahu ke svému stvoření jako Osoba vševědoucí zná přesně všechny důsledky a konce všech realisovatelných alternativ, což Ho ale nijak nedeterminuje. protože je čistě Jeho věcí, jaký výsledek chce.

Podle výsledků svých modliteb a proseb k Němu si dovoluji též předpokládat, že se opravdu rozhoduje a mění realitu.

Pokud jde o vytvoření umělé osobnosti (umělé inteligence), tak dostupnost "opravdu náhodného výběru" je to nejmenší. Ano, deterministicky pracující počítač dokáže sám o sobě generovat pouze pseudonáhodná čísla, ale není přece problém přidat jednoduchou periferii a prostě si nasamplovat nějaký ten bílý šum.