Ještě k problematice svoboda versus determinismus: Představuji si analogii k pohybu údolím, kde mám energii vystoupat po svahu až do určité výšky. Údolí až k této mezi je mým prostorem svobody, kde se mohu dle výběru pohybovat, mimo tuto úroveň jsem determinován. Přitom je možné různými prostředky limit pohybu zvyšovat nebo snižovat.

"A pokud svatbu tohoto muže a této ženy hodnotíme jako něco dobrého, potom nutně hodnotíme jako dobré i to, že si dotyční novomanželé nevzali nikoho jiného." Vůbec ne. Pozitivně se hodnotí akt svatby, ale hodnocení výběru partnera je víceméně neutrální. Pokud by se seznámili a oženili s někým jiným, mohlo by to být zhruba stejné, lepší nebo horší.

Analogické je to s dětmi. Zde lze jít do extrému, že pokud by došlo k oplodnění vajíčka jinou spermií z téhož aktu, také bych to už nebyl já. Z tohoto hlediska má smysl se zabývat tím, zda a s kým mít děti, ale volba konkrétního jedince ve smyslu opakovatelnosti (co kdyby se něco mírně změnilo) je zcela mimo naše možnosti. Volbou jedné varianty nemá smysl se cítit vinen za neuskutečnění nespočetného množství jiných variant.

"Pozitivně se hodnotí akt svatby, ale hodnocení výběru partnera je víceméně neutrální. Pokud by se seznámili a oženili s někým jiným, mohlo by to být zhruba stejné, lepší nebo horší."

Fakticky hodnocení výběru partnera neutrální nebývá (viz množství situací kdy daného muže/ženu jeho okolí naléhavě varuje "neber si ho!/neber si ji!") a myslím že jsou mnohdy i situace, kdy např. rodiče nejsou vůbec šťastní z toho, koho si to jejich syn/dcera vzal(a), nehodnotí to jako dobré a třeba je(jí)ho partnera nikdy nepřijmou. A pokud píšete, že by to mohlo být lepší nebo horší, tak přece nemůže být hodnocení výběru partnera víceméně neutrální ... nebo něčemu špatně rozumím?

"pokud by došlo k oplodnění vajíčka jinou spermií z téhož aktu, také bych to už nebyl já"

Velký dík za tuto myšlenku!! To je velká otázka, hraje-li konkrétní spermie (popř. i vajíčko ženy) nezastupitelnou roli v tom, který jedinec vznikne, nebo ne, ale z hlediska aristotelské koncepce možnosti pravděpodobně hraje. Každopádně, kombinace možných lidí se tím potenciálně ještě mnohem zvětšuje i v rámci jednoho rodičovského páru. Jen se obávám, že nebudu mít příliš koho fundovaného (tj. nějakého filosofa či biologa) se zeptat na jeho názor v této věci, protože zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo by se touto otázkou nějak konkrétněji zabýval. Kéž by se jednou poštěstilo.

"volba konkrétního jedince ve smyslu opakovatelnosti (co kdyby se něco mírně změnilo) je zcela mimo naše možnosti"

Ano, je, akorát já bych strašně přivítal, kdyby byla mimo naše možnosti zcela kompletně, což není: výběrem partnera značně omezuji množinu možných nových jedinců. Já o tomto ale nechci rozhodovat vůbec nijak, což však výběrem partnera do značné míry činím. A cítit se "vinen" za neuskutečnění nespočetného množství jiných variant opravdu nemá smysl, ovšem zodpovědnost (v jakémsi ne-striktně-morálním) za to ponesu vždy, resp. nenacházím žádné důvody a souvislosti, které by tuto mou zodpovědnost značně umenšily či úplně eliminovaly. Vždy mi bude moci někdo ř