Nedávno jste psal o tom, že kvůli důvěryhodnosti by jisté myšlenky měli propagovat jen ti, kdo mají s problematikou nějakou osobní zkušenost (výstava Stop genocidě). Teodicea v tom bude podobná. Pokud by existovalo její obecné a zcela přesvědčivé řešení, asi by už na ně někdo přišel; bylo by to na řekněme Tempeltonovu cenu. Naděje na nalezení tohoto řešení v článku uvedeným silovým způsobem je mizivá, když se to nepodařilo mnoha osobnostem, kteří se v takové zátěžové situaci sami ocitli.

Pokud vím, ke každému typu zla existují lidé, kteří se s ním dokázali časem vyrovnat včetně rozměru teodiceje, obvykle s nějakým druhem vnější pomoci. I když tuto svoji zkušenost formulují v obecné rovině, nemusí to být pro každého přesvědčivé, protože zde nelze zcela oddělit informaci od formace (zkušenosti); účinnější může být doprovázení. Podle mne má větší naději praktické řešení konkrétního problému s filosofickým zobecněním než filosofické řešení s praktickým dopadem.

Pokud by chtěl hypotetický film točit režisér s úmyslem jakési propagace určitého obecného, jím zastávaného řešení teodiceje, pak by jste měl asi pravdu, co se týče prvního odstavce: bylo by to analogické k tomu, co jsem psal o výstavě Stop genocidě. Pokud by chtěl ale "pouze" vyvolat silnější diskuzi, upozornit na naléhavost problému atp. tak bych v natočení takového filmu neviděl problém; ostatně pokud se nepletu, o potratech pár takových filmů vzniklo.

Co se týče druhého odstavce, je to asi tak, jak říkáte. Přesto se domnívám že na filosofické rovině jde o hodně: teističtí filosofové se dnes údajně shodují, že námitka zla je jedinou skutečně vážnou námitkou proti Boží existenci, popř. proti existenci Boha jakožto dobrého. A jak jsem psal, nemohou úplně přestat o teodiceji psát. Pro začátek by postačilo, aby hlouběji a zřetelněji uznali naléhavost problému a jen jej prostě "nespláchli" ve stylu "bo svoboda, co na tom řešíte".