Při potratu jde o konflikt dvou hodnot - života dítěte a někdy velmi obtížné situace matky či rodičů. Souhlasím s tím, že by o tom měli mluvit především ti, kdo se s takovou situací dokázali vyrovnat.

Lidem v těžkých situacích (nechtěné těhotenství, postižení či úmrtí blízké osoby, závislost na drogách či alkoholu...) často účinně pomáhají ti, kteří stejnou situací prošli a překonali ji. Dovedou se do dotyčného vžít a obvykle lépe poradit než "externista", a dávají konkrétní naději.

Na výstavách Stop genocidě by podle mne stačily fotky a popis postupného vývoje plodu a informace, v jakém stadiu se provede kolik potratů. Vnímavý člověk fotodokumentaci jatek nepotřebuje.

Myslím, že vaše hodnocení pramení z nepochopení pojmu svoboda.   Potrat je z vašeho pohledu zlo, ale mravní přístup je ten, že necháme o sobě rozhodovat svobodně ty, kterých se potrat týká.   Vy přistupujete k dobru skrze pohled na násilí, které má dobro prosazovat a to je velmi špatný přístup. 

Svoboda je mít možnost, použít své znalosti, pro své vlastní potřeby s výjimkou agrese. 

Avšak ani Váš příspěvek není správným příkladem pochopení pojmu svoboda. Píšete, že "mravní přístup je ten, že necháme o sobě rozhodovat svobodně ty, kterých se potrat týká".

Pokud se potrat někoho zásadním způsobem týká, pak je to právě lidský plod. Jistě však uznáte, že lidský plod v lůně matky má jen minimální možnosti ovlivnit rozhodnutí těch, kteří ho chtějí zbavit ho života (potratit). V rámci mravního přístupu bychom tedy měli respektovat život lidského plodu absolutním způsobem a nerozhodovat o jeho osudu bez něj. Nejen morálním, ale i logickým následkem početí lidské bytosti je její zrození, tedy život, nikoli smrt. Potrat lze tedy z tohoto hlediska považovat za akt svévole a nikoli svobody.

Zajímavý článek. V této souvislosti se mi vybavil film "Bůh před soudem" natočený v roce 2008 (režie Andy de Emmony). Jde o rekonstrukci události v osvětimském vězeňském baráku z roku 1943. Zazněl tam také argument: "Proč esesák před mýma očima zabil mou milou a hodnou matku?". Proč je Bůh tak krutý? A dostalo se mu odpovědi: "Bůh si k sobě bere to nejlepší.". Zlo si myslí, že smrt je nástrojem, kterým vítězí, kterým maří všechny naděje, kterým vše končí. Jenže se nesmí zapomínat na to, že Bůh je vítězem nad smrtí. Zlo je schopno zběsile chlemtat potoky krve a domnívá se, že tak porazí Boha. Jenže co by to bylo za Boha, kdyby mu sprostí vrazi navždy zničili jeho děti?

V tom provizorním soudu, který se odehrával v koncentráku za bezprostřední hrozby smrti pro všechny zůčastněné, byl Bůh uznán vinným za porušení smlouvy s izraelským národem, protože dopustil jeho naprostý zánik.

V úplném závěru filmu se malá vnučka jednoho z přeživších ptá v prostoru plynových komor osvětimského památníku: "A jak to dopadlo?". Dědeček jí odpověděl: "Stále jsme tady…".

No, kdybyste tak nevyspoileroval ten konec, tak bych se na ten film i podíval :-) ale možná to učiním i tak a díky za tip. 

Jinak myslím, že argumenty jako "Bůh si k sobě bere to nejlepší" se dají relativně snadno vyvrátit: myslím, že je celkem pravděpodobné, že by podobným způsobem mohl být zabit člověk, který žil na této zemi špatně a takový by pak za nejlepšího, které si Bůh bere k sobě, považován nebyl.

Výstavy "stop genocidě" jsou manipulativní, demagogické a lživé, navíc s nimi atakujete i velmi malé děti, což je naprosto kontraproduktivní a hloupé.

Je to odporna manipulace. Hlavne, ze o tom hovori nekdo, kdo potrat nikdy nepodstoupi.