S větou Vašeho známého koresponduje 1Kor15,17-18 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste vesvých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

Každá mohutnost má své konstruktivní adestruktivní formy. Pár nalezených citací: „Pochybnosti o víře nejsou hříchem,pokud jsou to jen nejistoty, nejasnosti a otázky po důkazu a smyslunáboženských pravd a souvislostí, které vedou k objasnění Božího poselství.Pochybnosti nejsou samy o sobě špatné; musíme se upřímně snažit o pravdivou odpověď.“

Halík: „Pochybnost, o které mluvím jako ovítané sestře víry, vychází z vědomí, že existuje velká propast mezi absolutnímtajemstvím Božím a lidskou kapacitou toto tajemství pochopit, pojmout avyjádřit. Pochybnost pomáhá víře, jestliže destruuje přílišnou jistotu, že toumíme, dokážeme vyjádřit, že to máme ve své režii, že jsme majetníky pravdy. Hříchemmůže být např. pochybnost, která vychází z pyšného postoje lidského rozumu acynicky se do všeho strefuje.“

Je rizikové stavět logickou konstrukci najednom výroku bez hledání dalších souvislostí v daném textu. Pravděpodobněi v citovaném katechismu by se daly najít pasáže aspoň částečněodpovídající uvedeným citacím. V celkovém kontextu tam bude problematicképochybování mít nejspíš užší rozsah, než uvádíte v článku.

K příkladu Pia V. v dialogu sheretiky: Sv. Augustin obdobně spor s manichejci předložil nestrannémusoudci s tím, že se jeho výroku podřídí.

Články víry mají svou analogii ve vědě spíš v axiomech– tvrzeních, jejichž platnost se předpokládá a nelze je dokázat; ověřuje se bezrozpornostsystému axiomů. O těchto oblastech nemáme dost informací, aby je šlo jednodušeprokázat či vyvrátit. Používání formální logiky zde musí být opatrné, snadno selze dostat mimo oblast platnosti.

"Je rizikové stavět logickou konstrukci najednom výroku bez hledání dalších souvislostí v daném textu."

Doporučuji diskuzi pod článkem na mém hlavním blogu: http://desirabilia.blogspot.cz/2014/01/krestanstvi-pochybnost.html#comment-form. To, co říkáte, platí jistě pro Bibli, ale mám za to, že pro katechismus ne.

"Pravděpodobněi v citovaném katechismu by se daly najít pasáže aspoň částečněodpovídající uvedeným citacím. V celkovém kontextu tam bude problematicképochybování mít nejspíš užší rozsah, než uvádíte v článku."

Přečetl jsem jej skoro celý a nevybavuji si, že by tam bylo takové upřesnění. Ale musel bych si ho jistě přečíst znovu.

Halíka v těchto věcech nepovažuji, v kontextu jeho celkového uvažování a jednání, za příliš relevantní autoritu.

"K příkladu Pia V. v dialogu sheretiky: Sv. Augustin obdobně spor s manichejci předložil nestrannémusoudci s tím, že se jeho výroku podřídí." To je pěkné, ale příliš nevím, co jste tím chtěl naznačit ...

V diskuzi na blogspotu vidím hodně podobné úvahy jako moje, včetně citace sv.Pavla.

Katechismus je žánr s vědomým zjednodušením problematiky pro cílovou skupinu; Váš je střední, existovaly asi také malý a velký. Nikde jsem neviděl, že by se autorita katechismu stavěla nad autoritu bible. Je to druh interpretace, která nikdy neměla status neomylnosti ani vyčerpávajícího popisu problematiky, i když má církevní schválení. Dále je potřebné používat materiál na odpovídající úrovni, a Vašim úvahám je určitě adekvátnější velký katechismus než střední. Nutnost respektování souvislostí platí pro každý text, který chcete interpretovat, včetně katechismu; to je obecná zásada. A to, co daná kniha jednoznačně neřeší, hledat v podrobnějších dobových dokumentech. Ve formě s možností textovéo vyhledávání vím ještě o starším Tomáškově katechismu doporučovaném i tradicionalisty http://katolicky-katechismus.cz/

Když nemusíte Halíka, relevantní je i předchozí citát a velmi podobné vyjádření je i v Tomáškově katechismu.

Pius V., sv.Augustin - oba použili velmi podobný postup, Augustin je kanonizován. Proč by měl být v tomto jejich jednání problém? Kvůli jedné svérázné interpretaci jedné věty?

"Vašim úvahám je určitě adekvátnější velký katechismus než střední"

To je asi správná poznámka, díky.

Ještě postřeh k Pius+Augustin: Oba byli z těch, kteří nesou odpovědnost za uchování a spoluvytváření toho,"co církev k věření předkládá", což je jiná pozice než adresáti katechismu. Měli dostatečnou znalost problematiky a schopnosti k diskuzi. Logika + Písmo + tradice jsou podstatné prvky tvorby obsahu víry, takže Pius V. přinejmenším hypoteticky připustil možnost korekce, pokud  se najde těmito nástroji objektivně doložitelná chyba.

"Pius V. přinejmenším hypoteticky připustil možnost korekce, pokud  se najde těmito nástroji objektivně doložitelná chyba"

Právě v tomto vidím ten problém, ale je tedy otázka, co je v tom velkém katechismu. Zkusím pozjišťovat více informací.

Ten problém lze nazvat paradoxem. Lze říct, že obsahu důvěřuje do té míry, že je ochoten jej korigovat, pokud by se prokázala chyba. Ochota k přezkoumání je nutná pro důvěryhodnost a je kompatibliní s vědeckým přístupem. Důvěra v proces, jímž byl obsah stanoven, zase závažnou chybu prakticky nepřípouští; ale nezakazuje přezkoumání.

Právě proto bych to nenazval paradoxem. Myslím, že mám dobré důvody to nazvat spíše rozporem - ovšem s vědomím, že se mi ještě nedostal do ruky ten velký katechismus, tudíž s ochotou k přezkoumání.