Dvě poznámky: k determinismu a antinatalismu

Přestože filosofie u mne za poslední 3-4 roky šla do velmi silného útlumu, rád bych krátce uvedl dvě své aktuální myšlenky týkající se dvou filosofických směrů, které mne z určitých důvodů filosoficky hodně interesovaly.

Determinismus, jak známo, je filosofická pozice, podle níž naprosto vše, co se ve světě, vesmíru, multivesmíru, no prostě všude děje, se děje naprosto nutně a nemohlo se v žádném jiném možném světě dít jinak. A největší význam má taková pozice samozřejmě pro člověka: tomu podle determinismu svobodná vůle nepřísluší, je iluzí, omylem. Náš život je ve všech sebetitěrnějších detailech komplentě určen a determinován, a to již od počátku existence vůbec.

Antinatalismus je morálně-filosofická pozice, podle níž je utrpení v našem světě tak velkým a nezničitelným zlem, že antinatalismus dochází k negativnímu zhodnocení života jako takového a odmítá jej. Lidstvo by dle antinatalismu mělo dobrovolně zaniknout. Známý je však antinatalismus především tím, jaký prostředek k onomu dobrovolnému zániku volí, a to je dobrovolné neplození, dobrovolné nerozmnožování se. V tomto smyslu chce tedy antinatalismus zániku lidstva dosáhnout mírovou a nenásilnou cestou: žádné vyvražďování a sebevraždy (mimochodem, argument proti antinatalismům založený na tvrzení, že by se měli dobrovolně odkráglovat je mylný, protože cílem antinatalismu je především nerozmnožování utrpení – a sebevraždou rozmnožíme utrpení těch, kteří nás milují), nýbrž prostě jen neplodit děti. Vzhledem k tomu, že se zdá, že nikdo jako jedinec nemá morální povinnost mít děti, se může taková cesta k zániku lidstva jevit jako ne až tolik morálně problematická. Jakousi „biblí“ antinatalismu je kniha jihoafrického filosofa Davida Benatara „Better never to have been – the harm of coming into existence“, která vyšla i v českém překladu.

K oběma těmto pozicím bych měl dvě zásadní poznámky, možná v důsledku jakési náznaky protiargumentu vůči nim, a sice skrz poukaz na to, co by tyto pozice musely splňovat, aby se staly opravdu kvalitními popř. realizovatelnými. O co jde?

V případě determinismu se domnívám, že aby byla deterministická argumentace opravdu přesvědčivá, musela by v člověku působit klid a vyrovnanost a hlavně by jej musela zbavovat „trýznivosti prožitku kontroly“, prožitku volby. Neboť tento prožitek je jakýmsi bezprostředním, primordinálním a přirozeným argumentem pro existenci svobody rozhodování. Slyšel jsem sice z evolučního hlediska tvrzení, že ten prožitek je – byť za ním skutečná svoboda nestojí – třeba nějak důležitý z hlediska evolučních principů: bez něj by se např. nebudovala silnější pozice organismu v boji o přežití. Ale nemám důvod považovat to více na spekulaci typu „co když“. Determinismu, který v nás prožitek svobody neutlumí (a pokud vím, tak to žádný opravdu nedělá), nelze příliš velkou přesvědčivost přisoudit.

V případě antinatalismu mám pak za to, že antinatalismus, aby se nestal jakousi „snobskou pózou depkařů a fuck-off-liferů“ musí vyřešit jeden zásadní problém: totiž, jak o antinatalismu (nenásilně) přesvědčit ne jen evropany a asiaty typu číňanů a japonců – tam se úkol jeví podstatně snažší – ale především afrikánce, araby, cikány, indy a vůbe spíše kmenověji a „primitivněji“ žijící a smýšlející etnika. Protože co si budeme namlouvat, u těchto etnik je celkově o něco silnější živočišnost a dětí mají hodně. A z jejich pohledu řekl bych ani moc nemají důvody, proč se v jejich plození omezovat. Přesvědčit tyto lidi o anitnatalismu bude, řekl bych, neskutečný kumšt. Avšak antinatalismus, který cíleně neusiluje o globální naplnění svého cíle, který se omezuje jen na nějakou velmi omezenou skupinku lidí, popř. který jedinci omezují jen na sebe samé, není přes všechny své „morálně ušlechtilé“ nároky nakonec ničím jiným, než obyčejným sobectvím.

Nejsem deterministou ani antinatalistou, i když v některých chvílích subjektivně prožívaného utrpení, popř. pochmurných a pesimistických teologických spekulací či stavů (viz něco např. zde) s jakýmsi kvazi-antinatalismem mírně jakoby "nezávazně koketuji". Nicméně, chtěl jsem pouze nezávisle na svých osobních přesvědčeních jen přednést, v čem spatřuji nedostatky těchto dvou pozic. Nedostatky, na jejichž odstranění by jejich zastánci – chtějí-li tedy ostatní lidi přesvědčit o jejich nárkované pravdivosti – měli opravdu zamakat.