Proč by katolíci měli ateistům a spol. zakazovat mít děti

Dnešní text je v podstatě pokusem o srozumitelnější přepsání, či možná pokračování jednoho staršího textu, doplněného o nové myšlenky a argumenty. Snad se ta srozumitelnost trochu podaří. 

Myšlenka, že by jedna skupina měla jiné skupině zakazovat mít děti, se musí jevit jako šílená a já trochu očekávám pod článkem komentáře typu "autore, jděte se léčit do Bohnic". Nicméně, pokusím se ukázat, že z tradičně katolického hlediska je zakazování či minimálně varování ateistů a jiných nekatolíků před rozmnožováním logické, a že dokonce pokud katolíci nic takového nedělají, chovají se pravděpodobně velmi pokrytecky - proč, to samozřejmě níže vysvětlím. Platí to na prvním místě samozřejmě o těch nejradikálnějších katolících, v našich končinách přináležejících či souznících se skupinami jako FSSPX (tzv. lefébvristé), Hnutí odporu bp. Williamsona, fórum Traditio, časopisu Te Deum atp.  Článek zároveň doporučuji číst společně se starším článkem o Umírněném katolickém antinatalismu (či do něj aspoň stručně nahlédnout).

Kdybych měl tedy tvrzení z nadpisu položit ve formě otázky, zeptal bych se: proč by katolíci a spol. měli ateistům a spol. zakazovat mít děti? A odpověď by zněla: protože ateisté a spol. svým dětem neposkytnou katolickou výchovu, nepředají jim spasitelnou víru a jejich děti tak budou podle katolické nauky s největší pravděpodobností zavrženy, jinak řečeno se budou navěky smažit v pekle.1

Zbytek textu bude pokusem postupně, byť bez nějakého systematického řazení, zodpovědět námitky vůči takovému silnému tvrzení, předložit argumenty pro jeho platnost a doplněním pár dalších komentářů. 

První námitkou proti "katolickému zakazování množit se" by mohla být námitka ryze historická: pro nic takového v dějinách katolické církve neexistuje precedens, církev se nikdy o takové zakazování či omezování nepokoušela ani teoreticky. Zde je v prvé řadě třeba říct, že to, že něco nemá v historii precedens, není v posledku žádným argumentem: cokoliv se v historii stalo nebo začalo dělat, začalo se někdy dělat poprvé. Kdybychom se u všeho měli rozhodovat podle toho, jestli k tomu je v historii nějaký precedens, neudělali bychom nejspíš nikdy nic. A ve druhé řadě, to, že k něčemu takovému neexistuje v historii precedens, není pravda až tak stoprocentně. Existují dva případy, které jsou takovým mikro-precedensem. Jedním z nich jsou tzv. familiantské zákony zbožného katolíka, habsburského císaře Svaté říše Římské Karla VI. Tyto zákony měly za cíl zamezit růstu počtu židů na území říše a to především tak, že právo oženit se měl pouze nejstarší syn židovské rodiny. Jinak řečeno, většina židů nesměla mít děti (fakticky je ale měla a velmi tehdy stoupl počet nemanželských dětí). A druhým mikroprecedensem je odebírání dětí židovským rodinám katolickou církví v případě, že tyto děti někdo tajně pokřtil, pokud se domníval, že dítě je v nebezpečí smrti. Nejznámějším případem takového odebrání (chce se mi říci krádeže) je zřejmě případ Edgarda Mortary z devatenáctého století2, který sehrál svou roli v pádu papežského státu a sjednocení územních celků apeninského poloostrova do dnešní Italské republiky. Takže nějaké náznaky precedensu by tady byly.

Další námitkou by mohlo být, že takové zakazování by způsobilo více škody než užitku a že mimo katolickou teokratickou monarchii by stejně bylo nerealizovatelné. To, že by bylo momentálně nerealizovatelné (katolická monarchie pokud vím na naší planetě momentálně neexistuje, tedy snad kromě Vatikánu), je pravda, ale to přece katolíkům nijak nebrání v tom, aby tento postoj nenásilnými prostředky propagovali a přesvědčovali o něm své okolí. Např. by katolíci mohli skrz sbírku v kostelích sesbírat peníze na celorepublikovou billboardovou kampaň, přičemž na billboardech by mohlo být napsáno něco ve stylu "Ateisté, nemějte děti, jinak budou věčně hořet v pekle!" Taková kampaň by sice mohla mít i opačný efekt: ateisté by se mohli tak naštvat, že by schválně natruc začali mít více dětí a zastavili by tak populační propad, na který katolíci rádi poukazují jako na důsledek hedonistického ateismu. To je ovšem jen pohled z hlediska přirozeného dobra: z hlediska nadpřirozeného dobra mohou katolíci vždycky říct - a někteří (resp. dnes někteří, dříve všichni) to také říkají - že hledisko spásy je absolutně nejdůležitější a že pravda se musí hlásat, ať je to vhod či nevhod. Potom by logickým dotažením takového přístupu - po vyhlášení katolického státu, pokud by se jim podařilo - mohlo být zavedení katolické morální policie, která by měla pravomoc vnikat do soukromí a odtrhávat od sebe nekatolické souložící páry a zavírat je za to do vězení. Ostatně známý slovenský tradicionalistický publicista Branislav Michalka píše: "Prvořadým úkolem státu je totiž vytvořit podmínky pro spásu co možná největšího počtu duší. A to je možné pouze v součinnosti státu s katolickou Církví." Takové podmínky pro spásu co největšího počtu duší ale určitě nemohou existovat ve státě, který umožňuje nekatolíkům vesele se množit.3 Takže pokud má spásabýt nejvyšším dobrem státu, pak je velká otázka, zda-li takové praktické zakazování (včetně odtrhávání od sebe souložících nekatolických párů katolickou morálně-teologickou policií) skutečně přinese víc škody než užitku, zvlášť když je z katolického hlediska nadpřirozené hledisko nesrovnatelně důležitější. Z Michalkova hlediska asi nepřinese, leda že by chtěl generovat maximální množství zavržených, aby tak byla více slavena Boží spravedlnost. 

Další, jistě očekávatelnou a velmi klasickou námitkou katolíků proti zakazování ateistům mít děti by bylo tvrzení, že ateisté a jiní nekatolíci přece mají svobodu a mohou se obrátit. Není přece vůbec jisté, že skončí v pekle. To opravdu není, ale přesto se z mého pohledu jedná o pokryceckou vytáčku. Pokud např. není jisté, že si nevybereme právě ten stírací los, na který vyhrajeme 10 000 korun, není to argument pro to, skoupit všechny losy, které jsou na pultu ve stánku, kolem něhož zrovna jdeme. Stejně tak, pokud má nějaké hypotetické budoucí dítě (či děti) ateistů šanci se obrátit na katolickou víru, je to dostatečný argument pro to, aby katolíci jeho zplození viděli jako legitimní? Nedomnívám se. Kdyby argument "mohou se svobodně obrátit" platil, pak by např. církev neměla zakazovat nesezdaným zamilovaným párům společný život před svatbou, protože ty přece také mají svobodu před svatbou nesouložit. A podobných příkladů by se dala najít řada. V době před druhým vatikánským koncilem církev až na vyjímečné případy nedovolovala katolíkovi vstoupit do manželského svazku s nekatolíkem - a to, že to dnes povoluje zcela běžně, považují tradicionalisté za jeden z projevů pokoncilní dekadence. A nedovolovala to právě jednak z obavy o víru katolické strany, která by o ni mohla ve svazku s nekatolíkem přijít, a asi ještě více v obavě o to, že by víra v takovém svazku nebyla předána jejich dětem. Je racionální jednat podle toho, co má větší pravděpodobnost, a co si budeme povídat, pravděpodobnost, že dítě ateistů se jednou stane katolíkem, v dnešním světě opravdu moc velká není.4 ,5 Souhrnně řečeno, pokud by měla tato námitka katolíků platit, musela by církev oficiálně zrušit většinu omezení, která na manželské svazky katolíků s nekatolíky klade.

Další logicky očekávatelnou námitkou katolíků by bylo tvrzení, že zakazovat ateistům mít děti by znamenalo zamezit jim v možnosti plnit Boží příkaz "ploďte a množte se", který platí na přirozené rovině pro všechny lidi bez ohledu na vyznání. Odpovědí na tuto námitku je více. V prvé řadě lze poukázat na některé ranně křesťanské autory a jejich názory: např. Tertullián tvrdil, že přikázání "ploďte a množte se" bylo Kristovou smrtí zrušeno stejně jako jiné starozákonní předpisy. Antisexuální klika byla v ranném křesťanství vůbec docela silná a to včetně ortodoxie - sv. Jan Zlatoústý, sv. Jeroným, svým způsobem i sv. Augustin. Více o tom v článku Václava Ventury. Ve druhé řadě, přikázání "ploďte a množte se" rozhodně neznamená "prostě se ploďte a množte kdykoliv a jakkoliv". Naopak, podmínky pro množení jsou z katolického hlediska velmi přesně specifikovány - množit se lze pouze v řádně uzavřeném manželství, za svobodného souhlasu manželů, přirozeným spojením (tzn. žádné umělé oplodnění) atp. Tudíž si lze velmi dobře představit podmínku "množit se mohou pouze katoličtí manželé, nekatoličtí ne". Pokud by katolíci namítli, že jurisdikce církve se vztahuje pouze na věřící, pak je třeba připomenout, že obecné poslání církve se vztahuje úplně na všechny, a že jsou věci, které se mají kázat "vhod či nevhod", viz Pavlův druhý list Timoteovi. Veřejnou agitaci vůči ateistům - totiž, aby neměli děti - katolická jurisdikce nikomu nezakazuje; naopak by ji měla katolíkům doporučit. A ve třetí řadě je znovu třeba připomenout, že církev dříve až na výjimky nedovolovala vstoupit do manželství katolické straně se stranou nekatolickou, což bylo další omezení toho, za jakých podmínek lze plodit a množit se.

Zde je také možno udělat takové přirovnání. Existuje jeden "příběh" o sv. Ignáci z Loyoly, zakladateli jezuitského řádu, který se svého řádového bratra jednou zeptal, zda-li, kdyby měl možnost ihned zemřít a jít do nebe, zda-li by si tuto možnost vybral, nebo by si spíše vybral možnost žít dál, riskovat tak svou spásu, ale mít možnost udělat více dobra. Zatímco spolubratr by si vybral smrt a okamžité nebe, Ignác by si vybral riskovat spásu, ale možnost udělat více dobra. Analogicky by se dalo zeptat: neumožnit sňatek katolické strany s nekatolickou a vyloučit tak možnost zavržení potenciálních dětí, nebo jej umožnit a riskovat je (a také riskovat ztrátu víry katolické strany), ale zároveň tak způsobit dobro vzniku nových lidí, kteří navíc mohou být spaseni? Až do druhého vatikánského koncilu církev rozhodně preferovala první možnost, resp. něco, co se jí hodně blížilo. Má však větší šanci k obrácení ateista, který je v manželství s katolíkem (katoličkou), nebo ateista, který je v manželství s ateistou (ateistkou)? Odpověď je myslím nasnadě.

Existují další námitky a argumenty, ale už je zmíním jen stručně. Např. námitka katolíků, že dle sv. Pavla bude žena spasena jen jako matka a tudíž by ateistky byly vyloučeny ze spásy, kdyby neměly mít děti. Jenže sv. Pavel adresoval svůj list, v němž tuto myšlenku zmínil, křesťanským obcím a tedy křesťankám, neadresoval ji ateistům, kteří tehdy navíc takřka ani neexistovali. Argumentem pro zakazování by naopak mohlo být poukázání na skutečnost, že většina významných církevních myslitelů a světců byla přesvědčena, že většina lidí skončí v pekle - dle sv. Jana Zlatoústého bude spasen přinejlepším jeden z desíti. Dle Paula Johnsona středověcí kazatelé dokonce hlásali, že spasen bude pouze jeden z tisíce či desetitisíce. Jako argument "pro zakazování" se dá použít také myšlenka Ivana Poledníka z Hájkova Protiproudu o tom že, cituji odsud, "Těžký hřích je proto pro nás horší pohroma než zkáza planety, nebo milión atomových výbuchů." Proč se dá použít jako argument pro zakazování ateistům a spol. mít děti? Jednoduše proto, že čím méně (hřešících) ateistů se bude rodit, tím méně těchto miliónů atomových výbuchů a zkáz planety se bude dít, jinak řečeno tím méně se bude vykonávat těžkých hříchů.6 Ano, hřešit mohou i katolíci, ale morální pravděpodobnost, že hřešit budou, je přece jen menší, protože se jim v dětství předpokládaně dostane katolické morální výchovy. Kdybych měl být na chvíli ještě více neformální a politicky nekorektní, tak bych celou věc vyjádřil takto: to, co mne na (především radikálních) katolících nejvíc s**e, je skutečnost, že na jedné straně jsou např. některé jejich weby plné článků o pekle, podmínek nutných k tomu, aby se do něj člověk nedostal a varování před ním, tvrdí nám, že jeden těžký hřích je horší než milión výbuchů atomových bomb, hořekují nad nevýslovnou nemorálností dnešního dekadentního západu, ale zároveň nemají nic proti tomu, aby ateisté a jiní nekatolíci plodili další a další "generátory miliard atomových výbuchů" (tj. děti - nové hříšníky), kteří ty podmínky spásy těžko splní; dokonce si naopak stěžují na vymírání Evropy. Chtějí obracet ateisty a jiné nekatolíky na katolickou víru, upozorňují na jejich svobodu se obrátit, přitom ale zároveň věří apokalyptickým předpovědím a románům různých Robertů Hughů Bensonů a spol. o tom, že na konci časů zbyde katolíků jen zcela nepatrná hrstička, tudíž ty zástupy svobodných, obrácených ateistů nikde nebudou. Nevím, jak si to všechno vysvětlit a dát dohromady a vidím to jako zásadně nekonzistentní.

Je na čase text uzavřít. Čtenáři, kteří dočetli až sem (děkuji jim za to) možná pochybují, zda to všechno myslím vážně, nebo zda si jen dělám hloupou legraci. Strašně rád bych si ji dělal, resp. nejraději bych takový text vůbec nepsal. V něčem možná náznak ironie je, ale tam, kde jde - z katolického hlediska - o spásu či věčné zatracení, si lze těžko dělat legraci. Kdybych měl moc, peníze a autoritu, vážně bych uvažoval o praktickém donucení církve a především zmíněných tradicionalistických skupin k tomu, aby se nad touto věcí zcela vážně zamyslely, aby se ve svém postoji obhájily a pokusily se můj text dobrými důvody vyvrátit a aby vznikla veřejná debata na toto téma. K pokusům o vyvrácení mých argumentů vyzývám samozřejmě už teď a těším se na ně. Věřte, že osobně se mi do nějakého zakazování někomu mít děti nechce ani v nejmenším, ale stejně tak nechci - pokud má tedy tradiční katolicismus pravdu - přehlížet, že se tady neustále "generují zástupy zavržených" a že se s tím nic nedělá. Štve mně, že ti, kteří na peklo nejvíc upozorňují, tomuto generování nejenže nijak nebrání, ale dokonce je ještě podporují. A to všechno je prostě třeba nějak prakticky vyřešit. Jelikož změnou nauky o pekle to půjde jen těžko, musí to jít nějak jinak.

O to mi jde nejvíc. 

Aktualizace 28.5.2016: V knize Ivany Čornejové "Tovaryšstvo Ježíšovo - Jezuité v Čechách" autorka  v sekci o době pobělohorské píše: "Rekatolizační zásahy proti královským městům se odbývaly ve sféře bezprostředního královského panství a jejich postup upravovala sktriktní nařízení, která sledovala dubnový patent z roku 1624. V roce 1625 byly zakázány svatby nekatolíků se sirotky a vdovami, rok poté bylo evangelíkům zapovězeno uzavírání sňatků vůbec." Zvýraznění je moje. Zákaz svateb v té době jde dle mne jednoznačně chápat i jako zákaz mít děti. Takže zde máme precedens jako vyšitý.

Poznámky:

1. Je samozřejmě možno namítnout, že stejně tak by měli např. radikální konzervativní protestanti zakazovat mít děti katolíkům, protože katolická církev je pro tyto protestanty dílem ďáblovým. Námitka je to samozřejmě správná, nicméně protože já jsem katolík, budu o věci psát z katolického hlediska.

2. O tomto případu jsem donedávna vůbec nevěděl a když jsem si o něm přečetl, trochu mne rozhodil. Odebírání dětí židovským rodinám na katolickou převýchovu ze strany katolické církve bylo - alespoň v Papežském státě - údajně celkem běžné a nikdo se nad tím nepozastavoval. Až případ Edgarda Mortary vše změnil. Papež Piux IV., který si vzal Edgarda do osobního opatrovnictví, sveřepě trval na tom, že chlapce rodičům nevrátí. Chlapec se nakonec stal knězem a známým kazatelem a své ukradení bral jako projev Boží milosti a prozřetelnosti. Protože byl odebrán ve stejném roce, kdy proběhlo zjevení Panny Marie v Lurdech, Edgardo je s ním spojoval. K odebírání židovských dětí církví mám rozporuplný postoj. Na jedné straně mi přijde, že odebírání je jen politicky korektní termín pro krádež a že katolická církev si tak vlastně vedla svůj vlastní Barnevernet. Na druhé straně bylo toto odebírání v podstatě jen nedokonalým dotažením katolické nauky a etiky: církev by dle ní měla odebírat nejen pokřtěné židovské děti, ale v podstatě všechny děti, které nevychovávají (pravověrní) katolíci, protože jinak tyto děti dostanou výchovu, která je nasměruje rovnou do pekla. 

O případu Mortara chystá na příští rok film i slavný režisér židovského původu Steven Spielberg. Velmi pěkně a podrobně je celý případ vylíčen na anglické wikipedii.

3. Další Michalkovy myšlenky, fakticky (byť nevědomě) podporující praktické zakazování nekatolíkům mít děti, lze nalézt v tomto jeho článku. V něm Michalka např. tvrdí, že otázka nezní, jestli nám bude vládnout demokracie nebo totalita (protože demokracie je pro Michalku pozemskou realizací Luciferovy vzpoury na nebesích), nýbrž KTERÁ TOTALITA nám bude vládnout. Dle Michalky to samozřejmě musí být katolická totalita, takže představa nějaké katolicky-tradicionalistické Ženevy, v níž se ateisté zavírají do vězení za pokus zplodit dítě, pro něj jistě nepředstavuje sebemenší problém. Pokud by mi Michalka namítnul, že chápe slovo totalita poněkud jinak, pak jej chápe nestandardně on, ne já.

4. Stojí zde za to zmínit myšlenku nejmenovaného amerického konzervativně-protestantského autora, který v dosud nepublikovaném článku o tom, zdali bude mít větší počet obyvatel nebe či peklo předkládá teorii, podle níž bude početnější nebe. Tak tomu ovšem bude jednak proto, že v nebi budou všechny ty milióny potracených dětí a jednak proto, že v něm budou děti/lidé, zplozeni v období nadcházejícího "tisíciletého království", u nichž je logické předpokládat, že budou jako křesťané vychováni a jako křesťané také zemřou. Z katolického hlediska je však víra v tisícileté království mylná a potracené děti jdou nejspíš do limbu, tudíž tato teorie neobstojí.

5. Zde je také dobré znovu připomenout slova P. Tomáše Stritzka FSSPX z informačního letáku: "Naše hřbitovy jsou neustále více jícnem pekelným“ a „I dříve křesťanské hřbitovy – místo očekávání a naděje pro věčnost – dostávají podobu místa soudu a zatracení.“ Myslím, že o názoru nejen tradicionalistických katolíků na to, jaká je praktická úspěšnost oné "svobody se obrátit", je to dostatečná výpověď.

6. A o kolik méně potratů by bylo, pokud by ateité měli zakázáno souložit! Odpůrci potratů, z nichž podstatná část jsou katolíci a z nichž drtivá většina jsou křesťané, však ateisty a spol. od sexu nijak neodrazují.